"Počátky staroslověnského písemnictví na našem území souvisí s kulturní činností Konstantina a Metoděje roku 863 příchodem na Velkou Moravu. Staroslověnské písemnictví se udržovalo i po pádu Velké Moravy a v prvním desetiletí 10. stol. existovalo i v přemyslovských Čechách vedle písemnictví latinského. Až na konci 11. stol. kdy dochází k potlačení slovanské bohoslužby i v Sázavském klášteře - jako středisko staroslověnské vzdělanosti – Staroslověnština mizí a byly dokonce soustavně ničeny slovanské knihy, proto se dochovalo jen málo slovanských rukopisů.

(ProglasЪ) – Veršovaná předmluva k evangeliu
Tato nejstarší dochovaná slovanská báseň je pozorohudné jak po stránce formální (dvanáctislabičný verš s pravidelným mezislovním předělem po 5. slabice), tak po stránce obsahové. Je to patetický chvalozpěv na slovanský překlad Písma jakožto základ knižní osvěty. Báseň pochází nejspíše od Konstantina-Cyrila, který sám pořídil první překlady bohoslužebných knih do slovanštiny. Předmluva naznačuje, že Konstantin sám chápal svou překladatelskou činnost jako prostředek k šíření vzdělanosti podle zásady rovnoprávnosti jazyků.

Z období literatury přemyslovského jsou nejvýznamnější skladby o českých světcích.
Život svatého Václava
První staroslověnská legenda o sv. Václavu vznikla v Čechách, patrně brzy po Václavově smrti (pravděpodobně r. 929). Zachovala se v ruských a hlaholskocharvátských rukopisech. O životě a umučení sv. Václava se zde vypravuje prostým ale slovesně vytříbeným způsobem. Společně s Kyjevskými listy (9. století) nejstarším kodexem v Čechách, jde o staroslověnský překlad z mešních knih.

První samostatné literární skladby České
První literární skladby v českém jazyce jsou duchovní písně. Vznikly z potřeby dát možnost samostatného náboženského projevu i věřícím nemajícím jazykové a hudební vzdělání. Jsou to skladby určené lidu. Hospodine, pomiluj ny je nejstarší známou českou duchovní písní, jejíž prostý recitativní nápěv je odvozen z Kyrie eleison (Pane, smiluj se); zpívaného v litanii. Vznikla zřejmě na přelomu 10. a 11. století. Jedná se o chorál jednoduché formy s 8 verši, bez rýmu a strofického členění. Prapůvod skladby lze vidět ještě v odkazu cyrilometodějského působení a její definitivní verze vznikla v době, kdy staroslověnština zápasila s latinou a přijímala do sebe české prvky. Autorství písně bylo připisováno přímo svatému Vojtěchu. Je poprvé doložena roku 1055, kdy byla zpívána při volbě knížete knížete Spytihněva II. Nejstarší dochovaný zápis pochází z kroniky břevnovského mnicha Jana z Holešova z roku 1397. Byla zpívána i mimo kostel, zejména při slavnostních příležitostech, i jako píseň válečná. Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu. Mistr Jan Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli. Společně se Svatováclavským chorálem patřila k prvním českým národním hymnám. Píseň se zpívá dodnes, většinou po bohoslužbách ve znění, které je jen málo změněnou verzí původního textu. "