"I. Metodické poznámky
- v jednom vývojovém období v jazyce jsou vedle sebe prvky staré, které již ustupují a prvky
nové, nastupující
- poznání vývoje českého jazyka slouží dobrému ovládnutí současného spisovného jazyka
II. Řeč jako společenský jev. Vývoj jazyka
- řeč = společenský jev; nejdůležitější prostředek vzájemného styku lidí, nástroj dorozumění
- neexistuje mimo společnost, je nezbytná pro lidskou existenci
- řeč vznikla při vytváření společnosti – potřeba dorozumět se při práci; (dříve k dorozumění
sloužily posuňky a primitivní zvuky)
- řeč se zdokonalovala společně se zdokonalováním mozku a smyslových orgánů, výrazové
prostředky umožnily lépe poznávat přírodu, poznatky a zkušenosti si uvědomovat, uchovávat
a sdělovat; řeč umožnila i rozvoj duševního života lidí, lidského vědomí, myšlení
- souvislost řeči a myšlení: jazyk zachycuje a ustaluje ve slovech a větách výsledky poznávací
a myšlenkové činnosti lidí, umožňuje výměnu myšlenek ve společnosti
- řeč je těsně spjata s vědomím a myšlením, oba jevy se vzájemně podmiňují, tvoří spolu
dialektickou jednotu
- myšlení = odraz objektivní společnosti, řeč = způsob zachycení a vyjádření myšlení, způsob
předání ho jiným lidem
- jazyk = společný majetek určitého společenského celku, slouží jako nástroj dorozumívání,
společný pro všechny členy → není svou povahou třídní, vznikl v předtřídní společnosti
- společenský celek, který užívá stejných jazykových prostředků = zpravidla národ (+
společné území, společná kultura atd.)"