"KONDIČNÍ SCHOPNOSTI

Při rozvoji sportovního výkonu platí stejné zásady pro vrcholové i kondiční sportovce. Výkonnost závodníků světové třídy, ale i sportovců nižších výkonnostních úrovní je závislá na tom, jak se povede rozvinout rychlost v aerobním, v aerobně-anaerobním a v závodním režimu (Neumann et al., 2005).
„Vytrvalost je schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu bez snížení efektivity této činnosti” (Lehnert et al., 2010, 68).

Rozvoj špičkových vytrvalostních výkonů je dle Letzeltera (1978) a Verchojanski (1992) je v celosvětovém měřítku charakteristické především:
• Budováním vytrvalostního a silově-vytrvalostního potenciálu pro speciální výkonnost bezprostředně zapojených svalových skupin, jejich zvýšení se promítne nárůstem pohybového rozsahu při stejné, resp. Vyšší pohybové frekvenci,
• Lepší stabilitou a variabilitou výkonu v průběhu celé závodní tratě, včetně ideální pohybové techniky za únavy,
• Možnost pracovat se změnami frekvence pohybového cyklu ve spojení se schopností překročení závodní rychlosti v souvislosti s odlišnými taktickými nároky různých úseků trati, především ale v závěrečném finiši,
• Technickým rozvojem a cíleným využitím nových závodních technologií, nářadí a náčiní, včetně přizpůsobení sportovní techniky.

Obrázek č. 1. – Schématické znázornění schopností potřebné pro vytrvalostní sporty
2 METODY ROZVOJE OBECNÉ A SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI

Rozlišujeme dvě metody zatížení a to: nepřerušovaná (souvislá a střídavá) – ta je využívána především v základním objemovém období, které tvoří velkou část ročního tréninkového cyklu. Druhá metoda je přerušovaného zatížení (intervalová a opakovaná) – využívaná ve speciální předzávodní a závodní přípravě. "