"Úvod


Seminární práce se zaměřuje na stručné dějiny Indie. V rámci toho rozebírá jednotlivá
období - věnuje se harappské kultuře, védskému a historickému období, kde uvádí základní znaky tří nejznámějších myšlenkových směrů a zároveň náboženství, které se vyvinuly z nejstarších upanišad - buddhismu, džinismu a hinduismu.

















Starověká Indie

Území starověké Indie se rozkládalo na poloostrově Přední Indie, v povodí řek Indu (odtud tedy název Indie) a jeho přítoků, které tvořily tzv. Paňdžáb (Pětiříčí). Dnes se zde rozkládá území Indické republiky, Pákistánu a Bangladéše.










Harappská kultura (2300 př.n.l.–2. polovina 2. tisíciletí př.n.l.)

Harappská kultura, také kultura poříčí Indu nebo protoindická kultura, byla starověká kultura nacházející se v povodí řeky Indus, první známá městská kultura na Indickém subkontinentu. Zabírala velkou část dnešního Pákistánu (především Sindh, Paňdžáb a Balúčistán) a severozápadní Indie (hlavně Gudžarát, Harijánu, Paňdžáb a Rádžasthán), některé pozůstatky harappské kultury však byly nalezeny i v dalších oblastech. Vyvinula se kolem roku 2300 př.n.l. Její tvůrci byli neznámého etnického původu, ale je jasné, že to byli vynikající stavitelé. Svědčí o tom archeologická naleziště dvou opevněných měst Harappa (Pandžáb) a Mohendžodara. Ve městech byla opevnění, měli jednotný plán složený z patrových domů postavených z pálených cihel a lemovaly pravoúhle se protínající ulice. V obou městech dominovali tvrze se správními budovami, rozsáhlé sýpky, lázně, vodovody s pitnou vodou a kanalizace. Stoky byly postaveny z cihel a odváděly odpad z koupelen a záchodu. Krom kamenných výrobků používali také měděné a bronzové nástroje a zbraně ( ty spíše na lov zvířat). Dále vyráběli keramiku na hrnčířském kruhu, terakotové sošky a šperky z drahých kovů a slonoviny. Do dnešní doby se mimo pozůstatků městských staveb dochovalo množství menších uměleckých i užitkových předmětů, častými nálezy jsou malá pečetítka se znaky připomínající písmo. Toto písmo či symbolický systém je známo jako harappské písmo a dosud nebylo rozluštěno. Harappané udržovali obchodní styky s Mezopotámií a podle nálezu přístavních doků v Lóthalu se předpokládá, že obchod probíhal i námořní cestou. Další záhadou této kultury je její zánik. Někdy po roce 1700 př.n.l. se namísto architektonicky vyspělých měst začali stavět chatrče pouze uplácané z bláta. Příčinou může být změna toku řeky Indu, která se hodně oddálila od Mohendžodara, a také změna klimatu ( příliš velké sucho a naopak velké záplavy). Nicméně je jisté, že dílo zkázy dokončily nájezdy indoevropského kočovného kmenu Árjů v druhé polovině 2.tisíciletí př.n.l."