“SOCIÁLNÍ DETERMINACE
 „ Člověk se člověkem nerodí, stává se jím.“
 Je objektivně dána tím, že člověk vždy žije v určité historické době, ve skupině lidí, kteří se řídí obecně platnými pravidly.
 Je nezbytné sociální prostředí - rozumí se odlišení sociálního od přírodního, společenské prostředí- což je sociální okolí člověka v rámci celé společnosti.
 Osobnost se vytváří vzájemným působením všech možných činitelů, které ji utvářejí (rodina, přátelé, škola) . Jedinec je ovlivněn prostředím a současně má na něj i vliv.2 nejvýznamnější faktory : dědičnost a prostředí.
 Nastává proces socializace = vrůstání, začleňování se člověka do společnosti, získávání nových duševních vlastností, zkvalitňuje naše hodnocení okolí, postupné zdokonalování sociální orientace člověka v prostředí. Vytváření základních kulturních, hygienických a pracovních návyků

• Celokulturní socializace- široká skupina lidstva, která má společnou historii
• Širší socializace- zprostředkovatelé kultury, členové určité skupiny, kteří jsou spjati náboženstvím, vzděláním, zaměstnáním
• Rodina - 1. útvar, se kterým přichází dítě do styku, důležitá je existence autorit, která musí mít k osobnosti dítěte dobrý vztah
• Výchova- cílené, plánovité působení starší generace, které má za cíl vytvořit zázemí pro vývoj dalších jedinců. Uskutečňuje se v rodinném prostředí. Výchova může být autoritativní, nedostatečná, rozdílná, nedůsledná, perfekcionalistická.

 bez lidské společnosti nevznikne lidská psychika - jakmile člověk nemá dostatek lidských podnětů, nevzniknou u něho lidské vlastnosti
 prožívání člověka a chování závisí na sociálním prostředí, ve kterém žije - nejvíce patrné v dětském věku, kdy je člověk na prostředí závislí, přebírá jeho hodnoty aniž by si to uvědomil a postupem času si prostředí uvědomí a své chování může vědomě utvářet
 počet a kvalita sociálních vlivů - hospitalismus : psychika u dětí nebo osob dlouhodobě hospitalizovaných, jsou v prostředí chudém na sociální podněty → zaostávání řeči, zhoršené abstraktní myšlení, zhoršená pozornost, nemají zájmy, zaostalost v emocionální oblasti → velký citový hlad, uzavřenost
 psychická deprivace - dítě vyrůstá v rodině, kde nemá dost sociálních podnětů → opožděnost ve vývoji, komplexy méněcennosti, nesmělost, zaostalost v emocionální oblasti

 Sociální prostředí
 tvoří ho: lidé, společenské normy - lidské chování, lidské výtvory

 Sociální vztahy
 jedinec x jedinec
• vztah mezi matkou a dítětem, mužem a ženou, přítelem a přítelem
• tento druh vztahu má silné citové pouto, cit může vztah ulehčovat nebo zhoršovat.
• z hlediska sociálního má tento vztah největší význam
• primární vztahy - vydrží nejdéle (rodiče a děti)
• během života máme více vztahů
 jedinec x společenské skupiny
• já a rodina, já a kolektiv
• na člověka jsou kladeny určité požadavky, v určitých fázích života mají tyto vztahy největší vliv"