1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1

Trest

2.2	Účel trestu

2.3	Druhy trestů

3.	Praktická část

3.1	Aplikace trestů

3.1.1

Odnětí svobody

3.1.2

Obecně prospěšné práce

3.1.3

Propadnutí majetku

3.1.4

Peněžitý trest

3.1.5

Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

3.1.6

Zákaz činnosti

3.1.7

Zákaz pobytu

3.1.8

Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání

3.1.9

Ztráta vojenské hodnosti

3.1.10

Vyhoštění

4.

Závěr

„2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1 TREST

Trest je opatřením státního donucení, které ukládá jménem státu v mezích státu a povolanými soudy trest pachateli za spáchaný trestný čin. Stát trestem chrání společnost a občany před trestnými činy.
Trest může postihnout pouze pachatele trestného činu a musí být úměrný spáchanému trestnému činu.
Charakteristickým a nezbytným znakem trestu je působení určité újmy určité osobě. Jedná se např. o újmu na svobodě, cti, újma majetková apod. Tyto újmy, které obsahuje trestní zákon, by měly odvracet pachatele i ostatní členy společnosti od páchání trestných činů. Tato újma nesmí převyšovat nezbytně nutnou potřebu ochrany společnosti. Všude, kde je to jen možné, má být použit trest bez ztráty svobody.
Podle trestního zákona nesmí být výkonem trestu ponížena lidská důstojnost (§ 23 odst. 2).

2.2 ÚČEL TRESTU

Hlavní cíle trestu, tedy jeho účel, jsou obsaženy v ustanovení § 23 odst. 1 trestního zákona, který stanovuje: "Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působil výchovně i na ostatní členy společnosti."
Trestem se společnost chrání před páchanými trestnými činy a používá k tomu tzv. individuální a generální prevenci.

Individuální prevence
Zabránit pachateli k páchání trestných činů a přimět ho k respektování zákonů. Znemožnit mu trestnou činnost např. trestem odnětí svobody.

Generální prevence
Jedná se hlavně o odrazení dalších pachatelů podobných trestných činů. Jde o to, aby občané věděli, že trestné činy budou potrestány a také, že jsou právním systémem chráněni.
Nejznámější teorie účelu trestů dělíme z hlediska jejich podstaty a historického vývoje na absolutní, relativní a smíšené.

Absolutní teorie trestu
„Trestá se, protože bylo spácháno zlo“, tzn., že účelem trestu je trest samotný.

Relativní teorie trestu
„Trestá se, aby nebylo pácháno zlo“, tzn., že se trestu se přikládá určitý cíl vůči společnosti, např. odrazuje ostatní potencionální pachatele od páchání trestných činů.

Smíšená teorie trestu
Obsahuje prvky absolutní i relativní teorie. Základem je předcházet trestnému činu prostřednictvím generální prevence a zároveň zaměřením na pachatele, který již trestný čin spáchal a o jeho trestu se právě rozhoduje.
Důležitým předpokladem je spravedlivost trestu. Aby byl trest spravedlivý, nesmí být ani moc přísný, ale ani mírnější než je nutné. Musí být přiměřený spáchanému trestnému činu. V minulých desetiletích byl zastáván názor, že čím přísnější trest, tím účinnější je, což nebyla pravda. Na druhou stranu je přísnost na místě, protože pokud pachatelé nebudou dostatečně potrestáni, neodradí je to od případné další trestné činnosti a potencionální pachatelé nebudou mít zábrany.
I když spousta trestných činů zůstává neobjasněna, hlavním předpokladem neodvratnosti trestu je právě objasnění, což má za následek odhalení trestného činu a potrestání pachatele.“

Práce byla napsána pro The Nottingham Trent University, B.I.B.S., a.s. Brno, Ekonomika a management.