"18. Dynamické směrování
Pod pojmem směrování (anglicky routování) si můžeme představit hledání cesty v počítačových sítích. Úkolem je dopravit paket přes někdy i velmi komplikovanou infrastrukturu k místu jeho určení. O směrování se starají aktivní síťové prvky, které nazýváme směrovače neboli routery, které propojují jednotlivé sítě (subnety). Tyto síťové prvky pracují na třetí (síťové) vrstvě OSI modelu. Ke směrování se využívá IP protokol.
Hlavní inf.
Jeho základ tvoří protokoly jako jsou RIP, IGRP, OSPF a pod. Každý z těchto protokolu tvoří kom. mezi směrovači a umožňuje šíření inf. týkající se aktualizování směrovací tabulky.
Plně automaticky bez nutnosti zásahu
Oproti statickému má výhody jako
admin. nemusí znát topologii
změny v topologii se automaticky šíří pomocí protokolů
Nevýhody
může být složité k implementaci
méně bezpečná, nutné zabezpečit konfiguraci
potřeba více CPU, RAM a bandwidth

Směrování můžeme rozdělit na několik základních kategorií, rozdělení odpovídá tomu, jak vznikala routovací tabulka v routeru.
Statické směrování
Do routovací tabulky je přímo napsáno, které sítě jsou připojeny ke konkrétnímu interfacu. tento
typ směrování je bezpečný
není schopen reagovat na změny topologie sítě.
Defaultní směrování
Defaultní směrování je taková cesta, kterou router zvolí, pokud neví kam daný packet zařadit.
Dynamické směrování
Reaguje na změny topologie v síti
routery si mezi sebou vyměnují informace a automaticky přizpůsobují svoje routovací tabulky aktuálnímu stavu sítě. A právě tímto směrováním bych se chtěl více zabývat.

Dělení dynamického směrování
Dynamické směrování je možno rozdělit do několika různých kategorií. Nejzákladnější dvě jsou
link-state routing protokol
distance-vector routing protokol
Druhým dělením je, zda jsou určeny pro práci uvnitř lokální sítě nebo fungují mimo lokální sítě
interior (interní) gateway protokol
exterior (externí) gateway protokol"