"EVROPSKÁ A ČESKÁ LITERATURA V OBDOBÍ BAROKA (15.-18. stol.)
BAROKO
-baroco = zakřivený, mušlovitý, je rafinované
- hledá společného jmenovatele návratem k feudalismu
-odbožštění světa → lidé se za 30tileté války ptali, kde je bůh – někteří v něj stále věřili, ale byla jich
menšina
-úděl baroka – skrze tento svět proniknout k metafyzickým hodnotám
-jde ruku v ruce s osvícenstvím
-cení se spíše středověké hodnoty
-jsou zde stále surovosti a rozpolcenosti, proto je naturalistické
-ponechává rozpolcenost z renesance
-není přímá cesta k bohu, proto baroko znamená zakřivený
-dařilo se hudbě, podařilo se jí povznést nad všechnu bídu světa, jelikož je to abstraktní umění
-uměním se živý pouze ten, který je schopen se pro svobodu vzdát bohatství
-baroko – ukazuje nám cestu návratu, avšak je to těžká cesta, klikatá, nepřímočará
-smrt je sladká, je návratem k bohu, ale nese také strach a hrůzu z konce
-mystika, mystikum – nese tajemství mezi člověkem a bohem

-rekatolizace – ztělesňoval ji jezuitský řád
-Jezuité – nejznámější – Ignác z Lvyoty – nezávazný člověk, citově neklidný, jednou byl nemocný →
ležel na lůžku → dali mu knihu → z neklidného se stal jiný člověk – rekatolizace – obrat
-katalizátor – postava Jana Husa – tím, že požadoval očistu církve, ukazoval na nešvary církve ( hlavně
na italské papeže – hédové – mysleli hédonicky; př.: Medicyští, Borgiové)

-zámořské objevy – financovány Španěly – K. Kolumbus – objev Ameriky
- Španělsko podpořilo K.K. a zbohatlo
-Španělsko–dva velcí světci:
-sv. Terezie z Ávily
-sv. Jan od Kříže

Jan Ladislav Dusík
Antonín Rejcha
Josef Václav Stanic

Torquato Tasso – Osvobozený Jeruzalém – příběh o dobytí Jeruzaléma křesťany, napětí mezi muslimským a křesťanským světem
Torquato Tasso – Ty plameni můj sladký
John Milton – Ztracený ráj – osou příběhu je ráj Adama a Evy
John Donne – Trojí blázen – víra je absurdum – věřím právě proto, že je to absurdní, není to racionálně možné

Pedro Calderón de la Barca – Život je sen
-autor – voják, dramatik, vysoký církevní činitel
-dílo španělského baroka
-nastoluje základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka
-fatalismus, predestinace – myšlenky cizí katolismu
-obsah: princ Segismundo je od narození ukován ve věži svým otcem (polským králem) Basiliem, kvůli
jeho strachu z věštby, že až Segismundo vyroste, bude konat zlé skutky → Segismundo se
dokázal očistit → zjišťuje, že život je pouze přelud a sen → ve vězení pochopil, že moc není
vše → otec viděl, že už netouží po moci → předal mu vládu
-Májin závoj – přelud
-Segismundo – porazil svou predestinaci
-to, co z nás dělá lidi, je duch a ne tělo
-„pláště a dýky” – dílo reprezentoval Lope de Vega, disponuje vtipnými zápletkami a převleky, často
se zde zabíjí, spíše renesanční (pro baroko je charakteristický Calderónův přístup

Luis Gongora Y Argote
-proslul svým dílem Samoty
-hlavní hrdina zažívá nešťastnou lásku a hledá pomoc v lásce, přírodě a kráse
-pohrdal dílem dona Quijota
-hledal východisko v kráse
-věřil, že umění má své zákonitosti
-Samoty – těžké artistní dílo, až „přeplácané”, využíval nová slova, metafory – obohatil Španělštinu,
ukazuje krásu, naproti marasmu 30tileté války
-„Bylo mi ctí učit se pro hlupáky.”
-manýrismus – křečovitost, vyumělkovanost
-Vladimír Holan - překladatel
-gongorismus – únik do krásy, vyumělkovanost"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ