Seminarky.cz > Maturitní otázky > > > Filozofie 20. století

Filozofie 20. století


Kategorie: Základy společenských věd

Typ práce: Maturitní otázky

Škola: EKO GYMNÁZIUM BRNO o.p.s., Brno

Charakteristika: Práce popisuje filozofii 20. století, kdy se zaměřuje na existencialismus, novotomismus, novopozitivismus

Obsah

1.
Filozofie 20. století
1.1
Existencialismus
1.2
Novotomismus
1.3
Novopozitivismus

Úryvek

"EXISTENCIALISMUS
- vývoj myšlení se dostal ve 20. století do krizové situace
- v kruté zkušenosti světových válek a hospodářské krize totálně padá osvícenské pojetí dobrého a
pozitivně se vyvíjejícího člověka → člověk je odhalen ve své bídě a bezmoci

Jean Paul SARTRE
- reprezentuje francouzské ateistické existencialisty a kromě filozofických děl věnoval mnoho úsilí
divadelní a literární činnosti
- ve svém díle "Hnus" vyjádřil pocit bezdůvodnosti a tíže existence, zároveň však už i zde je skryto
východisko a to v angažovanosti pro druhé → nic nemůže být dobré pro nás, není-li to dobré pro všechny
- dále v triologii "Cesty ke svobodě" ukázal, že svoboda je smyslem lidského života a že před ní
nelze utíkat do zvěcněné, lhostejné existence
- téma svobody stojí jasně v popředí
- jsme k svobodě odsouzeni, jsme jen tím, čím se sami učiníme
- není Bůh, nejsou předem daná žádná určení, není předem vymezená podstata člověka, ani mravní
normy, je jen naše existence tady a teď

Albert CAMUS
- opět podobná zkušenost odcizení člověka, lhostejnosti, nezájmu o hlubší postižení života, kterou
vyčetl ve své generaci
- lidská existence je dle něj absurdní, ale absurdita nemusí paralyzovat, nýbrž může být výzvou k
aktivní revoltě, boji proti zlu
- i když sám boj proti absurditě je absurdní, může v něm člověk nalézt smysl a štěstí
- Camusova revolta však není revolucí a násilím, ale to důstojný vzdor usilující o spravedlnost a
křehké štěstí člověka

- existencialismus byl možná i je výzvou ke svobodě a odpovědnosti






NOVOTOMISMUS
= křesťansky orientovaná filozofie do které ještě spadá personalismus (klade do centra zájmu
osobnost člověka) a různé směry protestanské filosofie

- novotomismus je považován za nejvlivnější, katolicky orientovaný směr (navazuje na učení
Tomáše Akvinského), který zdůrazňuje harmonii víry a racionálního poznání jako dvou zdrojů poznání daných člověku Bohem → v rámci této harmonie se na první místo klade víra, ale uznává v rámci své ontologie také výraznou úlohu vědy vědění v moderní době

Jacques MARITAIN
- zabýval se vztahem vědy a mystiky, kterou označil za "vrozené poznání", Boží inspiraci
- věnoval se též vztahu filosofie a teologie, sludují prý jeden cíl, ale postupují dvěma směry, kdy
jedna povznáší k Bohu (filosofie) a druhá přichází od Boha (teologie)

Pierre TEILHARD de CHARDIN
- na podkladě mnoha vědeckých poznatků i vlastních objevů vytvořil koncepci přírody a člověka,
kde pokusil se, aby byla smysluplná jak z hlediska vědy, tak z hlediska křesťanství
- svou koncepci opřel o myšlenku evoluce vesmíru, přírody a ducha: v člověku se evoluce stala
vědomou sebe sama, po atmosfeře a biosfěře tak vzniká noosféra - sféra ducha
- v člověku tak spočívá mimořádní váha zodpovědnosti, kterou člověk naplňuje personalizací
(prohlubováním osobní jedinečnosti) a dále socializací (schopností věnovat se něčemu nadosobnímu - společnosti, vědě či víře), kdy se pak vytvářejí větší lidská společenství
→ tak se svět ve svém vývoji sjednocuje, zduchovňuje a směřuje k bodu Omega

NOVOPOZITIVISMUS
- již pozitivismus 19.století odmítal vše, co překračuje bezprostřední fakta, v přírodních vědách, v
matematice a logice však v krátké době došlo k velkým změnám, tak fyzikální objevy vyvolaly na přelomu století radikální empirismus nebo-li empirokritismus - tzv. druhý pozitivismus
- hlavní zájem však vzbudila logika, a proto novopozitivismus získal název logický empirismus
- ukázalo se, že mezi hlavními problémy světa (i filosofie) ve 20. století, zaplaveném fakty a
informacemi, patří problém jazyka a sdělnosti

Rudolf CARNAP
- představitel tzv. Vídeňského kruhu, který chápal vědu jako systém výroků a filosofii jako metodu,
která smysl těchto výroků analyzuje
- filosofie jako metoda má odlišit smysluplné věty od nesmysluplných: věta je smysluplná tehdy,
je-li nejen gramaticky a logicky správná, ale lze ji veritifikovat = ověřit na konkrétní zkušenosti a pak ji určit jako pravdivou či nepravdivou (metafyziku nelze verifikovat, je proto smysluprázná)"

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x536e745b6d471.zip (14 kB)
Nezabalený formát:
Filozofie_20.stoleti.doc (50 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse