"Dědičnost znaků
Vybrala jsem si téma genetika, konkrétně dědičnost znaků, protože mi toto téma přijde zajímavé. Genetika kombinuje biologii, chemii a matematiku, takže je to obor přesně pro mě. Nejdříve se zaměřím na základní pojmy a poté na jednotlivé znaky a jejich rozdělení, základní zákonitosti dědičnosti.
„Genetika je biologická věda zabývající se zkoumáním zákonitostí dědičnosti a proměnlivosti organismů. Podstata dědičnosti (heredity) a proměnlivosti (variability) souvisí s jejich schopností rozmnožovat se. Rozmnožování (reprodukce) je schopnost organismů vytvářet nové generace organismů s týmiž druhovými vlastnostmi, jako mají organismy rodičovské (Jan Jelínek, Vladimír Zicháček, 2003).“
Za zakladatele genetiky je považován Johann Gregor Mendel, který roku 1865 objasnil základní zákonitosti, jimiž se přenos dědičných znaků řídí (Eduard Kočárek, 2008).
Základní pojmy
Genetický kód představuje uložení genetické informace v primární struktuře nukleových kyselin. V jednom vlákně molekuly DNA může být za sebou uloženo i více genů. V buňkách jsou bílkoviny syntetizovány pomocí 20 druhů aminokyselin. Každá z aminokyselin je kódována třemi po sobě jdoucími bázemi, tzv. tripletem, který je označovaný jako kodon. Organické báze jsou čtyři (adenin, guanin, cytosin a uracil v případě RNA nebo thymin v případě DNA), takže je 43, tedy 64 druhů kodonů (Jan Jelínek, Vladimír Zicháček, 2003).
Přenos genetické informace:
DNA (gen) > transkripce > mRNA > translace > protein > uplatnění proteinu > dědičný znak
„Gen (vloha) jako jednotka odpovědná za vznik dědičné vlastnosti je z hlediska molekulární biologie úsekem makromolekuly DNA, která svým pořadím nukleotidů určuje pořadí aminokyselin v určité bílkovině nebo pořadí nukleotidů v molekulách RNA. Rozlišujeme tři základní typy genů: geny strukturní (obsahují informaci pro syntézu jediné molekuly polypeptidu), geny regulátorové (uplatňují se při řízení genů strukturních) a geny pro RNA (kódují pořadí nukleotidů v makromolekulách rRNA a tRNA) (Jan Jelínek, Vladimír Zicháček, 2003).“
Dále můžeme geny rozdělit podle jejich účinnosti při realizaci dědičného znaku na monogenní a polygenní. Monogenní geny jsou geny velkého účinku, na tvorbě znaku se podílí málo genů (často jen jeden), většinou jde o znak kvalitativní. Jsou rozhodující pro monogenní typ dědičnosti. Polygenní geny mají malý účinek, na tvorbě znaku se podílí více genů, nezanedbatelný je i vliv vnějšího prostředí, většinou ovlivňuje kvantitativní znaky. Jsou rozhodující pro polygenní typ dědičnosti (www.genetika-biologie.cz, ©2010-2014)."