1.	Hudba antiky: společenská funkce hudby, instrumentář, hudební teorie

1.1.	Základní členění starořeckých dějin

1.2.	Múzy řecké mytologie

1.3.	Řecká školy zabývající se hudební teorií

1.3.1.

Škola Pythagorova (kánonická)

1.3.2.

Škola harmonická (aristoxenovská)

1.3.3.

Škola systematická

1.3.4.

Anicius Manlius Severinus Boethius

1.3.5.

Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus

1.3.6.

Ostrogóti

1.4.	Řecký tónový systém

1.4.1.

Postavení dvou vnitřních tónů tetrachordu (diatonické, chromatické, enharmonické členění)

1.4.2.

Řecké módy

1.4.3.

Teorie rytmu a metra

1.4.4.

Notace

1.4.5.

Dochované hudební památky

1.5.	Instrumentář

1.5.1.

Strunné nástroje (kithara, barbiton, lyra, forminx)

1.5.2.

Dechové nástroje (syrinx, salpinx, bucina)

1.5.3.

Bicí nástroje

1.5.4.

Vynález vodních varhan

1.6.	Hudební žánry starých Řeků

1.6.1.

Vokální

2.	Starověký Řím

2.1.	Samostatná instrumentální hudba

2.2.	Vznik první známé organizace profesionálních hudebníků

2.3.	Hudební prvky převzaté od Židů

3.	Antická hudební terminologie

"Instrumentář:
a/ strunné nástroje : především drnkací rámové chordofony.
Od starých Egypťanů převzali Řekové obloukovou a úhlovou harfu – nástroje hojně rozšířené in u předoasijských národů (Sumerové, Babylóňané, Židé)
Za své vlastní, autenticky řecké strunné drnkací nástroje považovali Řekové především tyto:
kithara (velká, 7 - 12 strun, hraná prsty i plektrem), ušlechtilý nástroj boha Apollóna a vyšších společenských vrstev
barbiton - typ kithary, avšak jednodušší a z "obyčejnějšího" materiálu, užívaný v nižších společenských vrstvách
lyra - malá kithara (pouze asi 3 - 4 struny)
forminx - typ lyry - čtyřstrunná malá "kithara"
V 5. stol. př.n. l. se poprvé objevují chordofony hmatníkové - loutny, které Řekové nevynalezli, ale převzali od národů Malé Asie a Předního Východu (Persie - v 5. stol. byly známé řecko-perské války). To byly nástroje loutnového typu.
b/ dechové nástroje nejznámější byl aulos - dvouplátkový, tedy šalmajový aerofon, který se často vyráběl jako dvojitý - tedy dvě píšťaly spojené dohromady. Aulos mohl být jak dvojplátkový (čili předchůdce dnešního hoboje) tak i jednoplátkový (předchůdce klarinetu). Přesnější rozlišení mezi oběma typy řecká terminologie nezná.
syrinx neboli "Panova flétna" – typ hranové flétny; řada různě dlouhých, voskem spojených hranových píšťal z rákosu (nástroj užívaný dodnes v řadě folklórních instrumentářů - v Evropě např. v Rumunsku).
salpinx - nátrubkový nástroj - dlouhá trubka většinou z bronzu, užívaná především jako signální a ceremoniální nástroj ve vojsku a při slavnostních obřadech. Salpinx byla rovná, nijak nestočená do kruhu ani do elipsy jako dnešní trubkové nebo rohové nástroje.
bucina - taktéž nátrubková, ale stočená do kruhu, užívaná ke stejným účelům jako salpinx
Řekové znali rovněž celou řadu bicích nástrojů – kovových idiofonů typu gongů a dnešních činelů, dále membranofony různých druhů (typ dnešních bubnů), navíc různé klapačky a řehtadla. Pozoruhodným „bicím“ nástrojem byl tzv. krupézion (latinsky scabellum) – nožní klapačka. Měla tvar sandálu s dvojitou dřevěnou podrážkou umožňující střídavé údery patou a špičkou nohy. Krupézion umožňovalo hráči k tanci, aby si takto při hře třeba na aulos či lyru, barbiton, syrinx (nikoli na kitharu – ta se v taneční hudbě nepoužívala) sám zdůrazňoval rytmus nohou."