"Úvod

V současné době se stále více můžeme setkávat s citacemi internetových periodik na stránkách tisku, ve zpravodajských relacích rozhlasu a televize. Ty jsou důkazem, že kvalitní a profesionálně vedené webové stránky se stávají nejen doplňkovým, ale mnohdy i hlavním zdrojem informací o příslušných událostech. Při definování pojmu internetová žurnalistika nebo internetová periodika se většinou vychází z vymezení elektronických médií vůči médiím tradičním, tištěným. Je zcela logické poměřovat něco nové, neprověřené, co zde je nějakých dvacet let, s něčím, s čím se setkáváme let čtyři sta. Na rozmach internetu musela zareagovat i „tradiční média“, takže při „surfování pavučinou“ můžeme narazit na sdělování všeho druhu.

V současné době k vykřičení nějakého názoru v síti sítí stačí paměťový prostor na serveru, který je připojen na internet, přiměřeně výkonný počítač, znalost jazyka HTML (aby to lépe vypadalo) a mít odpovídající programové vybavení. Pokud ovšem nic z toho nemáme nebo něco neznáme, nemusíme zoufat, za nějaký peníz si najdeme určitě někoho, kdo to za nás udělá. Dobré je proto si uvědomit, že ne každá webová stránka, která sděluje, je médiem masové komunikace, i když svým vystavením na internetu, může být potenciálně komukoliv přístupná. Na rozdíl od webů, které jsou pouhou interpersonální komunikací, masmédia komunikují v širším kontextu, v němž obsahová kritéria hrají významnou roli. Širší komunikační kontext můžeme například vysledovat z téma šířeného sdělení, jeho veřejným charakterem, periodicitou, aktualizacemi, návštěvností stránek a podobně.


Členění internetových periodik

Na internetová periodika můžeme nahlížet z několika úhlů. Podle četnosti vycházení je dělíme na periodika pravidelná, nepravidelná či nepravá periodika. Zajímavější je ovšem členění podle způsobu vzniku. Noviny a časopisy jsou potom rozděleny do dvou velkých kategorií. První jsou periodika, která existují paralelně v tištěné a elektronické formě. Druhou tvoří ta, která existují pouze ve formě elektronické.

První skupinu můžeme dále členit do tří podskupin. Elektronická „tiráž“ zachycující základní údaje o dokumentu, redakci a která je doplněna například nabídkou předplatného nebo on-line registrací, obsahem aktuálního, eventuelně starších čísel nebo anotací, to jsou stránky sloužící zejména prezentaci titulu. WWW jsou tedy prostředkem marketingové strategie produktu. Druhou z možností je on-line kopie periodika. Textová část tištěných periodik je konvertována do HTML formátu bez odkazů. Neregistrovaní čtenáři mají přístup obvykle jen k vybraným článkům, totéž platí o archivních číslech, případně mohou využít navigačních a fulltextových vyhledávacích nástrojů. Záhlaví je identické s tištěnou předlohou. Alternativně je někdy obsah vystaven ve formátu PDF, který umožňuje věrnější zobrazení. WWW jsou pouze prostředkem jiného způsobu distribuce téhož produktu. Třetím a nutno podotknout, že nejzajímavějším počinem, je souběžné vydávání elektronické mutace, která se s tištěným originálem překrývá jen částečně. Zahrnuje totiž, na rozdíl od výše zmiňovaných kategorií, nejen obrazový materiál, ale prvky tak zvané hypertextuality a multimediality."