"Pojem a význam investičního bankovnictví
Investiční bankovnictví zahrnuje operace, které jsou prováděny s CP, s finančními deriváty
a ostatními nástroji privátních finančních trhů.
Do IB zahrnujeme:
1. emisní obchody
2. vlastní a zprostředkovatelské obchody
3. depotní obchody
4. majetkovou správu
5. fúze a akvizice (mergers and acquisitions)

Význam:
Investiční bankovnictví obsahuje především zprostředkovatelské obchody na účet zákazníků, následují obchody na vlastní riziko – účet banky.
V posledních letech se neustále zvyšuje význam obchodů s CP i jinými nástroji užívanými
na finančních trzích.
Na tyto trhy ovšem nemají zpravidla drobní investoři přímý přístup, a proto roste také úloha těch subjektů, které tyto obchody zprostředkovávají (a to jsou především banky, ale i jiní obchodníci).
Zdrojem zisku v investičním bankovnictví je zprostředkovatelská provize, popř. rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem, marže s rozdílem aktivních a pasivních úrokových obchodů.
Do investičního bankovnictví sice zahrnujeme také vlastní obchody bank prováděné s CP,
které banky provádějí z hlediska likvidity, rozložení rizika aktivních obchodů i rentability,
ale rozsahem zpravidla nepřevyšují obchody zprostředkovávané pro klienty.
Banky jsou zákonem omezovány, především v nákupu CP na vlastní účet, z důvodu vysokého rizika na finančních trzích, stejně tak se týká i finančních derivátů.
Centrální banka i právní předpisy nutí banky k vytváření rezerv na tyto obchody.
Právní úprava investičního bankovnictví vychází ze zákona č. 591/92 Sb. o cenných papírech.
Tento zákon definuje podmínky, které musí splnit žadatel o licenci, žádost se podává ministerstvu financí, povolení se uděluje po splnění věcných personálních předpokladů pro výkon činnosti (např. Komero, Patria Finance, banky).


Modely investičního bankovnictví a jeho začlenění
Podle způsobu začlenění IB do práce bank rozlišujeme 3 modely:
1. model univerzálního bankovnictví
2. model segmentovaného bankovnictví (model striktního oddělení investičního a komerčního bankovnictví)
3. smíšený model bankovnictví

1. Model univerzálního bankovnictví
Tento model je využívaný u nás a ve střední Evropě, je charakteristický pro Rakousko, Německo
a Švýcarsko.
Bankám je povoleno v rámci jedné instituce provádět jak komerční, tak investiční obchody – přijímají vklady, poskytují úvěry, zabezpečují platby, obchodují s CP, uskutečňují i další služby zákazníkům.
Funguje zde volný tok informací mezi investičními a komerčními odděleními banky.
Výhodou je široká nabídka služeb z pohledu klienta, z pohledu banky je větší stabilita – možnost rozložení rizika a snižování nákladů.
Nevýhodou je konflikt zájmů mezi investičními a komerčními obchody ve využívání informací
o klientovi, nedostatečná kontrola nákladů investičních obchodů, zmenšení konkurence a vytvoření oligopolu na bankovním trhu – snižuje se efektivnost bankovnictví."