"Jozova Hanule
Květa Legátová
Děj
Odehrává se během druhé světové války. Hlavní postavou je brněnská lékařka Eliška. Eliška se se svým milencem Richardem a kamarádem ze studií Slávkem angažuje v odboji. Předává obálky. Nikdy se nevyskytly žádné potíže, ale když jednou přijde do určeného domu, je tam gestapo a Eliška ví, že se něco zvrtlo. Starší manželé jí schovají u sebe doma a řeknou jí, že lidi, kterým měla obálku předat, zatkli Němci. Nechají jí u sebe, dokud Němci nezmizí z domu. Eliška se dostane do nemocnice, kde se potká se Slávkem, a ten jí řekne, že Richard emigroval a ona musí zmizet.
Řekne jí, že si vezme Jozu (jeden z Eliščiných pacientů – její první velký případ, přivezli ho v hrozném stavu, darovala mu krev, zachránila mu život a hodně se s ním sblížila, protože Joza uměl krásně vyprávět, Slávek si z ní dělal legraci a tvrdil, že jí Joza miluje), musí si změnit jméno (jmenuje se Hana Nováková, po svatbě Hana Jandová) a odjede s ním hned teď do Želar, což je vesnice, kde Joza bydlí. Eliška o ničem takovém nechce ani slyšet, její vztah k Jozovi se najednou změní, bojí se ho a dokonce k němu cítí odpor. Joza jí nejprve nechá u Mareniny Irčy v městečku Šádova Huť a zatím upravuje chalupu po starém Mánkovi, kam se pak nastěhovali. Elišku bída, horská vesnice a místní trochu primitivní lidé šokují. Neumí moc vařit, její sousedka Žeňa jí se vším pomáhá. Joza toho moc nenamluví, ale je k Elišce velice hodný. Eliška se bojí a neustále čeká, kdy jí Joza začne bít. Myslí si, že se přetvařuje a bojí se ho. Pak rozbije petrolejku a čeká že, jí Joza zbije. Joza jí ale obejme, začne jí utěšovat a řekne, že se nic nestalo, a že hned zítra bude mít novou.
Jejich vztah se postupně mění v hlubokou lásku a úctu. Joza se k Elišce chová tak, že každý jiný chlap v Želarech by se tím zesměšnil, ale od Jozy to vlastně všichni očekávají. Elišce pomalu dochází, že Joza jí má opravdu rád a Richard je ve srovnání s ním jen zkušený sukničkář. Jednou jde Eliška sbírat ostružiny, jenže se ztratí a bloudí v lese, nakonec se schová v krmelci. Joza jí s jedním klukem naštěstí najde, Eliška je promočená a celá sedřená a chvíli na to dostane žlučníkový záchvat a musí do nemocnice. Tam jí asi třetí den po operaci navštíví četník, řekne jí, že při operaci našly na jejím těle modřiny a šrámy a ptá se jí, jestli jí někdo neubližuje. Eliška se taky seznámila s místní kořenářkou Luckou Vojničovou. Jednoho dne se Joza na pile porve se dvěma výrostky, kteří stahovali za živa myši z kůže a ti ho pořežou. Doktor zrovna není u sebe v ordinaci a Eliška sešije ránu sama. Lucka pozná, že je lékařka a že se tu asi schovává a Eliška od té doby chodí k porodům jako Lucčina asistentka. Na konci války přijdou do vesnice Rusové, všichni je vítají, ale Rusové znásilňují ženy (např. Eliščinu sousedku Žeňu) a místní nakonec začnou bojovat i proti nim. Eliška s několika lidmi uteče do trosek starého mlýna uprostřed bažin. Ke konci přinesli Jozu, byl zraněný a byl na tom špatně, Eliška u něj seděla, dokud neumřel. Po válce se vrátila do nemocnice, byla na tom psychicky špatně, ale pak se sebrala a vrátila se ke své profesi. Potkala se s Richardem, který se za války dostal do Ameriky, kde se rozvedl a vzal si novou ženu, kterou ovšem Československo tak šokovala, že se rozhodla s Richardem rozvést. Richard si chtěl Elišku vzít, ale ona odmítla, protože má pořád ráda Jozu."