„ U vědomí rozlišujeme dvě základní složky:
1. vigilita neboli bdělost je stav, kdy je člověk bdělý, je při vědomí
2. lucidita neboli jasnost je dána schopností uvědomování si sebe sama a našich vnitřních mentálních stavů

Typologie lucidity

V úrovni lucidity dochází k pravidelnému kolísání, které odpovídá běžnému cirkadiálnímu rytmu lidské aktivity (tj. rytmu, který se týká biologických rytmů během 24hodinového období), jež má dvě optima – kolem 11. a 17. hodiny – a jedním pesimem – kolem 14. hodiny.

Existují ale i interpersonální rozdíly ve vývoji lucidity. Psychofyziologická šetření prokázala preferenci večerních aktivit přibližně u 30% osob. Takovýto lidé mají tendence ráno k pozdnímu vstávání, poté se dlouho probírat a až odpoledne nebo večer se dostávají do stavu plné bdělosti.

Naopak upřednostnění ranních aktivit se vyskytuje u přibližně 15% osob. Tito lidé se tedy ráno snadno a lehce probouzejí a jejich aktivita je nejvyšší dopoledne. Tato skupina osob se hůře přizpůsobuje změnám pracovní doby.

Zbytek populace (přibližně 55%) nepatří ani k jednomu z těchto vyhraněných typů a jsou schopni se dobře přizpůsobovat změnám režimu aktivit vědomí.

Pod pojmem vědomí se často rozumí:
1. vědomí objektů – vědomí „Já“ o objektech (prožívání)
2. vědomí „Já“ – vědomí „Já“ o sobě jako subjektu prožívání, identitě, jednotě, aktivitě a rozdílnosti od „Ne-Já“
3. sebevědomí – vědomí samotného vědomí o sobě

Stupně vědomí:
1. nejnižší stupeň vědomí nastává, když si uvědomujeme to, že něco vnímáme, ale obsah vnímaného je nejasný a zmatený (nastává při velké únavě nebo v polospánku)
2. jasné uvědomování si vnímaného předmětu
3. přemýšlení, představování si, atd. vnímaného předmětu
4. přemýšlení o vnímání, představování si, cítění, atd. – hlavním předmětem našeho přemýšlení je činnost a obsah je vedlejší (nevlastní reflexe)
5. přemýšlení o myšlení (činnosti) – vlastní reflexe

Z toho nám vyplývá možné rozdělení vědomí do dvou skupin a to na vědomí prosté a reflexivní. Pokud bdím a něčím se zabýváme, pak je to vědomí prosté a objevuje se zcela mechanicky. Ve chvíli, kdy začneme přemýšlet sami o sobě vzniká vědomí reflexivní. Jestliže přemýšlíme o dřívějších úkonech myšlení, pak vzniká vlastní reflexe, vše ostatní je reflexe nevlastní.
Psychoanalytici Jung a Freud rozlišili dvě základní úrovně vědomí:
1. vědomí, které zahrnuje uvědomované duševní obsahy
2. nevědomí – „do této kategorie patří prožitky, které z nějakého důvodu nemohou dosáhnout uvědomění nebo ty, které uvědomitelné jsou, příp. byly dříve vědomé, ale člověk jich pozbyl buď běžnými procesy zapomínání nebo působením vlastních psychických obran.“ (http://www.duseveda.estranky.cz)“