1.	OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK REGIONU

2.	KLIMATICKÁ CHARAKTERISTIKA STANICE

2.1.	Měsíční průměrná teplota vzduchu

2.2.	Absolutní měsíční maximum a minimum teploty vzduchu

2.3.	Průměrný počet tropických, letních, mrazových, ledových a arktických dnů

2.4.	Průměrná četnost směrů větru v roce ze všech pozorování

2.5.	Průměrná relativní vlhkost vzduchu

2.6.	Klimadiagram dle Waltera–Leitha

2.7.	Průměrný počet dnů s bouřkou

2.8.	Průměrný úhrn srážek

2.9.	Nejvyšší úhrn srážek

2.10.

Průměrný počet dnů se sněžením

2.11.

Teplotní gradient

2.12.

Všeobecná charakteristika vegetačního období

2.13.

Hydrotermický koeficient dle Seljaminova

3.	VYHODNOCENÍ ROČNÍKU 1997

3.1.	Teplotní poměry

3.2.	Vlhkost vzduchu

3.3.	Srážkové poměry

3.4.	Větrné poměry

4.

ZÁVĚR

POUŽITÁ LITERATURA

"Město Havlíčkův Brod a jeho okolí je řazeno dle biogeografického členění České republiky
do bioregionu Havlíčkobrodského. Bioregion o rozloze 1547 km2 se nachází na jihu
východních Čech a zabírá celek Hornosázavská pahorkatina kromě jeho jihozápadních
a severních okrajů. Bioregion je tvořen plochou zdviženou pahorkatinou na rulách, u okrajů
rozčleněnou nehlubokými zaříznutými údolími, výjimečně i skalnatými. Převažuje biota 4.
bukového vegetačního stupně, u okrajů s přechody do 3. a 5. stupně. Potenciální vegetaci
tvoří bikové bučiny s ostrovy květnatých bučin. Oproti okolí je biota charakteristicky
ochuzená vlivem středočeských hájů. Netypickou částí bioregionu je na teplejším a živějším
severním okraji pruh dubohabrových hájů a acidofilních doubrav, na jihu nevýrazný přechod
do Velkomeziříčského bioregionu. V bioregionu v současnosti převládají kulturní smrčiny
a pole.
Podklad tvoří jednotvárný komplex migmatitických rul až migmatitů, západně od Havlíčkova
Brodu v oblasti Stvořidel vystupuje masiv žul až granodioritů. Z bazik se objevují nečetné
vložky amfibolitů menšího rozsahu, u Polné, Pohledu a Borku jsou menší výchozy hadců.
Podél zlomu Dlouhá mez sem z Polabí na úpatí Železných hor zasahují křídové opuky
a jílovce. Reliéf je tvořen rozsáhlými zdviženými neobyčejně plochými zarovnanými
povrchy, které se k severu sklánějí k Polabí. Typická výška bioregionu je 400–590 m.
V bioregionu naprosto převažují kyselé typické kambizemě, které ve sníženinách
a na plošinách přecházejí do větších ploch primárních pseudoglejů. Pouze při severním okraji
na přechodu k Polabí se na sprašových hlínách vyvinuly kromě pseudoglejů též typické
luvizemě, výjimečně až hnědozemě, často slabě oglejené.
Potencionální vegetaci nižších poloh bioregionu tvoří acidofilní doubravy, které přecházejí
s rostoucí výškou do rozsáhlých ploch acidofilních bučin. Na strmějších svazích v údolí
Sázavy jsou přítomny i nejméně náročné typy teplomilných doubrav. Květena oblasti je díky
převaze nevápenných hornin velmi jednotvárná. Její převažující součástí jsou mezofilní
středoevropské lesní druhy. Mezi mezofyty hrají nejdůležitější roli druhy laděné subatlatsky,
např. bledule jarní, všivec mokřadní a zábělník bahenní nebo boreokontinentálně, např. vachta
trojlistá, ďáblík bahenní a bazanovec kytkokvětý. Výraznější subatlantské prvky jsou řidší,
reprezentují je hrachor lnolistý a trávnička obecná. Slabých termofilních druhů je málo, jsou
to rozrazil jarní, dobromysl obecná, tolita lékařská a záraza vyšší. Z podhorských druhů se
vyskytují rozrazil horský, měsíčnice vytrvalá a oměj vlčí.
5
V bioregionu se vyskytuje běžná, převážně ochuzená podhorská lesní fauna hercynského
původu, s fragmenty fauny bučin v nepatrných enklávách mezi smrkovými monokulturami.
Tekoucí vody patří do pstruhového pásma, Sázava před velkým znečištěním patřila do
lipanového pásma, v současnosti náleží spíše parmovému pásmu. Významné druhy – savci:
ježek západní, ježek východní, vydra říční. Ptáci: ořešník kropenatý, čečetka zimní. Měkkýši:
závornatka malá, vřetenatka mnohozubá, srstnatka západní. Hmyz: masařky."

Práce obsahuje grafy a tabulky o rozsahu 7 stran. Rozsah čistého textu je 9 stran.