1.Úvod do kriminalistiky

2.	Kriminalistická charakteristika trestného činu

3.	Způsob páchání trestného činu

4.	Kriminalistické učení o pachateli

5.	Kriminalistické učení o oběti

6.	Kriminalistická stopa

7.	Problematika poznání trestného činu

8.	Vyšetřovací situace

9	Obecná metodologie kriminalistické praktické činnosti

10.	Vybrané fyzikální, chemické a fyzikálně chemické metody v kriminalistice

11.	Kriminalistická identifikace

12.	Kriminalistické metody identifikace osob

13.	Kriminalistické metody identifikace věcí

14.	Kriminalistická verze plánování a organizace vyšetřování

15.

Ohledání

16

Výslech

17.

Rekognice

"II. Kriminalistická charakteristika trestného činu
§ 1. Pojem kriminalistické charakteristiky trestného činu
Pro kriminalistiku je trestný čin ústředním pojmem: chce-li kriminalistika poskytnout policejním a justičním orgánům účinné prostředky boje s kriminalitou, musí sama studovat zákonitosti trestné činnosti a jim přizpůsobovat metody odhalování, vyšetřování a prevence kriminality.
Popis kriminalisticky relevantních rysů trestného činu podává tzv. kriminalistická charakteristika trestného činu. Tím, že charakterizujeme trestný čin z hlediska kriminalistických potřeb, orientujeme pozornost kriminalistů na ty znaky, které jsou informačně nejcennější. Tím nikterak nepopíráme význam ostatních znaků trestného činu, stojících mimo rámec kriminalistické charakteristiky.
V kriminalistické charakteristice nám jde o vystižení hlavních rysů trestného činu, důležitých pro jeho poznání.
Kriminalistická charakteristika trestného činu je popisem těch kriminalisticky relevantních vlastností trestného činu, které podstatně ovlivňují proces tvorby stop a proces poznání trestného činu.
Podat kriminalistickou charakteristiku trestného činu lze na různých úrovních obecnosti. Kriminalistická teorie, která zkoumá trestnou činnost jako hromadný jev, vypracovává kriminalistickou charakteristiku na dvou úrovních:
1. na nejobecnější úrovni veškeré trestné činnosti
2. na druhové úrovni různých skupin trestných činů: lze např. sestavit kriminalistickou charakteristiku všech trestných činů proti životu a zdraví nebo všech vražd
Trestná činnost je po skutkové stránce velice různorodá a variabilní a její globální vystižení je nesnadné. Gnozeologicky je užitečné trestné činy utřídit do skupin a pro tyto skupiny shodných trestných činů vypracovat typové kriminalistické charakteristiky.


§ 2. Komponenty kriminalistické charakteristiky trestného činu
Mezi nejdůležitější elementy kriminalistické charakteristiky trestného činu patří tyto skutkové znaky:
1. způsob páchání trestného činu
2. kriminální situace, za níž je trestný čin páchán
3. osobnostní rysy pachatele
4. oběť trestného činu
5. motiv činu
Všechny tyto znaky nás však zajímají jen natolik, nakolik mají význam pro proces vzniku stop a pro poznání trestného činu.
Způsob páchání trestného činu
Způsob páchání silně ovlivňuje proces tvorby stop trestného činu a značně tím předurčuje možnosti poznání trestného činu. Velký význam způsobu páchání trestného činu vyžaduje, aby analýze tohoto jevu byla věnována přednostní pozornost jak v teorii, tak v praxi.


Kriminální situace
Jako kriminální situace se označuje souhrn vnějšího prostředí a podmínek, za nichž je páchán trestný čin. Mezi přírodním a sociálním prostředím na jedné straně a trestným činem na straně druhé existují četné oboustranné vztahy, které jsou velmi různorodé a variabilní.
Kriminální situace působí na vznik stop trestného činu zásadně dvěma různými způsoby:
a) prostřednictvím psychických stavů a vlastností pachatele, který sám je situačními okolnostmi determinován. Vnější faktory jsou psychickými procesy složitě transformovány a projeví se ve způsobu spáchání trestného činu, který se zobrazí ve stopách
b) přímo, bez přičinění pachatele. Některé z nich lze vyjádřit přírodními zákony a zákonitostmi, takže mechanismus vzniku stopy lze více či méně exaktně definovat a případně též matematicky vypočítat (tak lze např. vyjádřit v podobě složitých vzorců z oblasti mechaniky a nauky o materiálu vznik tvarových deformací při působení zločineckého nástroje na překážku).
Vliv některých situačních faktorů na vznik stop však za dnešního stavu poznání nedokážeme vyjádřit formou přísně deterministických zákonitostí. Někdy je to proto, že jde o faktory okrajové. Protože moderní vědecká metodologie dokáže převážnou část deterministických zákonitostí „dešifrovat“, lze dovodit, že principálně existuje možnost objasnit proces vzniku stop a tím poznat trestný čin.
Některé situační faktory ovlivňující tvorbu stop:"