1) Obecná psychologie
2) Psychologie osobnosti
3) Vývojová a sociální psychologie
4) Společnost
5) Společenský život
6) Stát a demokracie
7) Ústava a volby
8) Politika, politické strany, ideologie
9) Mezinárodní vztahy, OSN, EU, globální problémy
10) Systém práva
11) Právo v praxi
12) Občanské a rodinné právo
13) Pracovní a trestní právo
14) Ekonomika, tržní systém
15) Peníze
16) Národní hospodářství, podnikání
17) Antická a křesťanská filozofie
18) Renesance, baroko a osvícenství
19) Filozofie 19. a 20. století
20) Světová náboženství

"Ukázka ze sedmé otázky:
3. Parlament

1) Pojmenování
Slovo pochází z FR parler (mluvit, hovořit).
Původně označoval královský soudní dvůr.
Synonymem slova parlament je slovo legislatura.
Slovo legislativa pak označuje moc parlamentu, tedy moc zákonodárnou

2) Funkce parlamentu
Funkce reprezentativní
• jeho členové zastupují (reprezentují) společnost – je tedy odrazem společnosti
• občanské konflikty se přesměrovávají do konfliktů v poslaneckých lavicích
Funkce ustavující
• ustavuje další ústavní orgány
• ustavení probíhají formou volby, jmenování nebo vyjádřením souhlasu
• v ČR to je např. prezident (volba), vláda (souhlas s jmenováním) nebo soudci ústavního soudu (souhlas Senátu s jmenováním)
Funkce kontrolní
• kontrola vlády a administrativy
• je výraznější v systému parlamentním a méně formální v systému prezidentském
• kontrola soudů je možná víceméně jen formou kontroly personálního obsazení
Kontrolní mechanismy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
• vyjádření důvěry vládě (udělení mandátu vládě)
• vyjádření nedůvěry vládě (pád vlády)
• interpelace (právo poslance položit dotaz členovi vlády a dostat odpověď)
• citace (právo parlamentu a jeho výborů či komisí chtít po vládě vysvětlení)
• kontrola finančního hospodaření vlády (pomocí schvalování státního rozpočtu)
Funkce zákonodárná
• proces přípravy, projednávání a schvalování zákonů – tzv. legislativní proces
• v ČR upraven ve II. Hlavě Ústavy ČR
Funkce autonomní
• spravuje si své věci sám
• má vlastní financování, stanoví si jednací řád, rozhoduje o svém programu, sám může zrušit imunitu svých členů

3) Struktura parlamentu
Rozlišujeme jednokomorové (SVK, DÁN, IZR) a dvoukomorové parlamenty.
Parlament ČR má 2 komory (horní a dolní).

Druhá komora dříve zajišťovala zájmy aristokracie (Sněmovna Lordů ve VB).
Ve federálních státech začala druhá komora představovat federální princip (rovnost států ve federaci nezávisle na jejich síle, USA)
Důležitou funkcí je vyvažovat první komoru, zabránit koncentraci státní moci.

Aby byla druhá komora protiváhou první, musí mít odlišné politické složení.
To je možné zajistit:
• jmenováním hlavou státu
• nepřímou volbou (samosprávnými jednotkami – např. Kraji)
• jiným typem přímé volby (poměrná x většinová)
• odlišným pasivním volebním právem (senátoři musí být 40+, poslanci 21+)

4) Parlament v ČR
• skládá z Poslanecké sněmovny (200 pos.) a Senátu (81 sen.)

Silnější postavení má Poslanecká sněmovna, kde jsou přijímány návrhy zákonů.
V čele stojí předseda, který je sněmovnou volen na její ustavující schůzi.
Předseda svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze, navrhuje pořadí a způsob projednávání jednotlivých bodů.
Podle stranické příslušnosti poslanci vytvářejí poslanecké kluby.
Pokud nejsou členy žádného klubu, označují se jako nezávislí.
Poslanecká sněmovna zřizuje výbory, které předjednávají návrhy zákonů.

Senát byl v ČR zvolen v roce 1996.
Není rozpustitelný, ale každé 2 roky se obměňuje volbami 1/3 jeho členů.
Senát funguje jako brzda Poslanecké sněmovny – může neschválit návrh zákona přijatý sněmovnou nebo jí ho vrátit pozměněný.
Řídí ji předseda, senátoři zakládají výbory a komise a sdružují se v sen. klubech."