1.	Máma nám čte

2.	Babička a kouzelné sluchátko

3.

Knihovna

4.	Povinná četba gymnaziální

5.	Naše zlatá češtinářka

6.	Literatura, hudba a mluvené slovo

" A ještě netrpělivěji jsme s bratrem očekávali příjezd babičky, která s sebou vozívala kouzelné sluchátko a podnikala s námi různé výlety žáků třetí B, v čele s Machem a Šebestovou. Že neuhodnete, kdo měl tu čest mít ve vlasech červenou mašli? Jen pes Jonatána nám při našich hrátkách chyběl.
Jak jsme rostli, maminku přestávalo bavit vyprávět nám už po stodvacátéprvní o tom, proč vlk sežral Karkulku a vyjmenovávat všech sedm Sněhurčiných trpaslíků. Není proto divu, že jen co jsme přelouskali slabikář, a zvládli přečíst složitější věty než Ema má maso, máma ho umí mlít, a ještě k tomu má Emu, vydali jsme se do ráje zvaného „knihovna“. Prostředí plné obrázků, veselých barev, polštářů, deskových her a v neposlední řadě spousty zajímavých knížek, nás uchvátilo hned při první návštěvě. Odcházeli jsme vždycky s plným batůžkem knížek, až milá paní knihovnice měla obavy, abychom se pod tou tíhou nezlomili.
Pravda, po čase jsem Děti z Bullerbynu a spol. vyměnila za jiné hrdiny – Hochy od Bobří řeky, Rychlé šípy a spolu s nimi se snažila dodržovat zásady modrého života a vyhledávat podobná dobrodružství. Možná i díky panu Foglarovi, jsem dodnes skautkou.
Jak už to tak bývá, zanedlouho přišel čas, kdy povinnosti měly přednost před zábavou. To se samozřejmě promítlo i do výběru literatury. Dodnes bych ráda poznala ty hlavy, které se rozhodly nebohým primánům dávat do povinné literatury takové skvosty jako je Epos o Gilgamešovi, a sekundánům F. L. Věka…Ráda bych se jich zeptala, s jakým úmyslem, tak činili… ačkoliv možná snad radši ne. Pokud by totiž odpověděli, že v nás chtěli probudit zájem o literaturu, asi bych se rozesmála…což by se jim nemuselo pozdávat jako vhodná reakce.
Naštěstí jsme s přestupem na vyšší gymnázium narazili na „zlatou“ profesorku češtiny. Byla si dobře vědoma, že sami od sebe nebudeme po večerech louskat Homéra apod., a proto nám vždy pečlivě vybírala ukázky z probíraných děl, které by nás mohly zajímat, a společně s námi se poté zamýšlela nad charakteristikami hrdinů a jejich myšlenkovými pochody, na souvislosti s životem autora, historické pozadí….moc dobře tehdy věděla, že takovéto hodiny nás ke čtení přivedou spíše, než cár papíru s povinnou literaturou, který jsme beztak všichni začátkem září ztratili..."

Práce byla použita pro předmět Teorie výchovy na Univerzitě Hradec Králové.