"NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE
Imanuel Kant (1724-1804)
-vrchol západního filozofického myšlení
-narodil se v Kaliningradu- tehdejší Prusko
-neoženil se, neměl děti, nikam necestoval
-narodil se jako dítě nesouměrné postavy
-v mládí se rozhodl pro filozofii
-stanovil si přesnou životosprávu a denní harmonogram
-dožil se 80 let, před smrtí řekl ,,Dobré to bylo´´
-jeho spisy přírodovědecké (Teorie o vzniku vesmíru), filosofické, etické, estetické
-v roce 1781 vydal dílo Kritika českého rozumu
-konec klasické německé filosofie v roce 1831 smrtí Hegela
-zabýval se rozumem a tím, jak člověk přemýšlí, jak poznává, vztah člověka a okolního světa
-přináší změnu- do této doby byl předmětem svět – Kant stanovil za předmět filozofie subjekt (rozum, člověk, to jak poznáváme)
-dvě období: 1) předkritické 2)kritické

1) předkritické
-zabýval se přírodními zákonitostmi, vědami, studoval Newtona, Laplace
• Kant-Laplaceova teorie o vzniku sluneční soustavy- vznikla rozptylem částic, vliv gravit. zákonů
• Všeobecné dějiny přírody
• Teorie nebes
• Kritika českého rozumu 1781 – začátek kritiky kritického období
• Prolegomena-ke každé další metafyzice, jež se bude moci stát vědou (otázka, zda je metafyzika možná jako věda)
• Kritika praktického rozumu
• Kritika soudnosti
-byl přívržencem německé klasické filozofie, ale když poznal filozofii D.Huma, odklonil se od racionalismu k empirismu
-pokud má metafyzika platit jako věda, musí obsahovat obecně platné závěry, které se dají ověřit
-studoval rozum důkladně- kladl si otázky Co mohu vědět? Co mám dělat? V co mohu doufat?

-a priori- poznání, které máme ještě před zkušenostmi, poznatky všeobecné a nutné
a posteriori- vychází až z té zkušenosti, z poznání nějakého předmětu

soudy analytické- neříkají nám nic nového, nerozšiřují naše vědění (Koule je kulatá)
syntetické- obohacují, rozšiřují naše vědění (Koule je červená)

-transcendentální:
a) estetika (smyslovost)- základem všeho je vnímání, vytváříme si nějaké představy o tom předmětu, složenina počitků a vjemů
b) analytika (verstandt)- základem je rozvažování, základem je pojem, úkolem rozvažování je vytvářet pojmy a ty rozřazovat do soudů- soudy podle kategorií rozděleny do kategorií
c) dialektika (vermunft)- třetí stupeň poznání, přetvořit řetězy v úsudky, jsou zásadní ideje, nemají základy v žádné zkušenosti, jsou 3 ideje: duše, svět, bůh
-duše je nepoznatelná, překračuje hranici naší zkušenosti, poznáváním dostáváme 4 antimonie:
1. svět má časový a prostorový počátek a je nekonečný v čase a prostoru
2. existuje svobodná vůle X všechno je podmíněno přírodou
3. existuje příčina v nutné bytosti X vše je nahodilé
4. vše se skládá z něčeho nahodilého X nic nahodilého neexistuje

-svět věcí pro nás- jak se nám jeví poté, co ho vnímáme smysly, nepřekračuje naši zkušenost, můžeme ho poznávat
-svět věcí o sobě- lidským smyslům a rozumu nepoznatelný, není na nás závislý, př. existence boha, Kant ho považuje za nedostupný, nedosažitelný, agnostika


Kritika praktického rozumu
-dílo o etice, chování a morálce
-jak člověk jedná a jak má jednat
*morálka: a) autonomní- zásady si dáváme sami
b) heteronomní- vnější zásady, zásady mimo nás
*zásady rozdělil na: a) maxima- zásada, která platí pouze pro mě, pro jednotlivce
b) praktické zákony- zásady platné pro všechny
*praktické zákony- a) hypotetické imperativy- platí pro všechny, podmíněné- pokud se podle nich nebudeme chovat, poneseme následky
b) kategorické imperativy- platí pro všechny, nepodmíněné
-pokud má etika platit, tak musí být založena na kategorickém imperativu
-kategorický imperativ: jednej podle té maximy, o níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem
-praktický imperativ- jednej tak, abys používal lidství, jak ve své osobě, tak i v osobě druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek
-život je povinnost"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ