1.

Úvod

2.	Opatření v boji proti terorismu před vznikem EU

2.1.	Skupina TREVI

2.2.	Schnegenský systém

3.	Opatření v boji proti terorismu po vzniku EU

3.1.	Smlouva o EU

3.2.	Další přijaté dokumenty pro boj s terorismem

3.3.

Europol

4.	Opatření v boji proti terorismu po 11. září 2001

4.1.	Akční plán boje proti terorismu

4.2.	Definice teroristického činu, jednání, skupiny

4.3.

Eurojust

4.4.	Evropský zatýkací rozkaz

5.	Opatření v boji proti terorismu po útocích v Madridu

5.1.	Prohlášení k boji proti terorismu

5.2.	Protiteroristický koordinátor

5.3.	Akční plán EU v boji proti terorismu

6.	Opatření v boji proti terorismu po útocích v Londýně

6.1.	Prohlášení Rady EU k útokům v Londýně

6.2.	Strategie EU boje proti terorismu

7.

Závěr

"3.1. Smlouva o EU

Boj proti terorismu spadá ve Smlouvě o EU pod „Ustanovení o policejní a justiční spolupráci v trestních věcech“ (hlava VI), a to vrámci cíle EU poskytovat svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úrověň ochrany tím, že bude rozvíjet společný postup členských států v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a tím, že předchází a potírá rasismus a xenofobii.
Tohoto cíle má být dosaženo pomocí čl. 29 Smlouvy o EU a to „předcházením a potíráním organizované i neorganizované kriminality, zejména terorismu (…)“ s využitím tří základních aktivit:
1. Užší spolupráce policejních sil, celní správy a jiných příslušných orgánů přímo či nepřímo prostřednictvím Europolu (čl. 30),
2. Užší spolupráce justičních a jiných příslušných orgánů členských států za využití možnosti efektivní soudní spolupráce v trestních věcech (čl. 31a-d),
3. Harmonizace předpisů trestního práva v členských státech (čl. 31e).

3.2. Další přijaté dokumenty pro boj s terorismem

V následujících letech vypracovala EU celou řadu dalších dokumentů využitelných v boji proti terorismu. Jedná se o tři mezinárodní smlouvy: Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu – Europolu (1995), Úmluva o zjednodušeném extradičním řízení mezi členskými státy Evropské unie (1995) a Úmluva o extradici mezi členskými státy Evropské unie (1996); dvě deklarace Rady EU: Deklarace o financování terorismu (1993) a Deklaraci o terorismu (tzv. Deklarace La Gomera z roku 1995); Společnou akci týkající se vytvoření a udržování Seznamu specializovaných protiteroristických schopností, znalostí a zkušeností k usnadnění protiteroristické spolupráce mezi členskými státy Evropské unie (přijato Radou EU v roce 1996); Doporučení Rady EU o spolupráci v boji s financováním teroristických skupin (1999) atd. V druhé polovině 90. let se k problematice terorismu začala vyjadřovat na svých pravidelných zasedáních Evropská rada.

3.3. Europol

Důležitou roli v oblasti vnitřní bezpečnosti hraje Evropský policejní úřad – Europol. O zřízení této instituce bylo rozhodnuto již v Maastrichtské smlouvě, ale zahájil svou činnost až 1.7. 1999. Cílem bylo vytvořit v rámci EU koordinační orgán, který by svým členům umožňoval ucelenější a efektivnější spolupráci v oblasti boje s organizovaným zločinem. Europol má však omezené pravomoci. Není například oprávněn vést vyšetřování, zatýkat a vyslýchat podezřelé, či provádět prohlídky neveřejných prostor. V roce 2002 byl jeho mandát rozšířen o potírání závažných forem mezinárodního zločinu jako reakce na teroristické útoky vůči/ proti USA."