1.

Uložení

2.	Kunhuta Přemyslovna a její životopis

3.	Rozbor pasionálu

4.	Rozbor písma

5.	Písař a iluminátor

6.	Středověká symbolika

7.	Oblíbenost pasionálu

"Pasionál abatyše Kunhuty
Pasionál abatyše Kunhuty patří k nejvýznamnějším památkám české středověké knižní malby. Jedná se o latinský rukopis psaný na pergamenu, který je raným projevem učené panteistické mystiky a má základní význam pro její studium. Panteismus zahrnuje světové názory, které popírají rozdíl mezi bohem a přírodou. Rukopis vznikl ve dvou fázích ve svatojiřském klášteře na Pražském hradě. První část pochází asi z roku 1313, druhá byla dokončena patrně v roce 1321. Do literatury byl pasionál uveden roku 1785 českým historikem Janem Gelasiem Dobnerem. Nyní je uložen v Národní knihovně České republiky a roku 2005 byl prohlášen za národní kulturní památku.
Kunhuta Přemyslovna, z jejíhož popudu rukopis vznikl, byla dcerou krále Přemysla Otakara II. a narodila se v roce 1265. V roce 1277 vstoupila do pražského kláštera klarisek, jehož představenou byla v té době její prateta Anežka Česká. Změnu v jejím životě znamenal rok 1291 – tehdy na prosbu svého bratra, českého krále Václava II., z kláštera vystoupila a provdala se za Boleslava Mazovského, Václavova spojence při prosazování jeho nároků v Polsku. Z manželství, které po obdržení papežského povolení skončilo rozvodem a které ztroskotalo patrně z politických důvodů, měla Kunhuta dceru Eufrosinu a syna Václava. V roce 1302 vstoupila znovu do kláštera, tentokrát benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, a ještě téhož roku se zde stala abatyší. Úřad představené kláštera zastávala až do své smrti v roce 1321.
Pasionál abatyše Kunhuty obsahuje pět obsahově souvisejících textů a je metaforou o utrpení církve. Všechny texty pojednávají o Kristově umučení. Autorem dvou z nich, Podobenství O statečném rytíři s věnováním Kunhutě a mystickým výkladem a spisu O příbytcích nebeských zakončený oslavou Kunhutinou, je Kolda z Koldic, člen dominikánského řádu, lektor v klášteře u sv. Klimenta, inkvizitor a převor české provincie – jeho autorství dalších částí Pasionálu se prokázat nepodařilo. V rukopise je dále zaznamenán Pláč Panny Marie označený jako dvě kázání – velkopáteční a velikonoční, kázání papeže Lva O umučení Kristově a Pláč Máří Magdalény. Nalezneme zde i nejstarší vyobrazení českého dvouocasého lva.
V Pasionálu byla nalezena i Kunhutina modlitba. Jedná se o duchovní text patřící do oblasti duchovní lyriky, jenž poprvé zpracoval náboženské téma v češtině.
Celý rukopis je psán jednou rukou a v jednostranné úpravě: text zaujímá asi dvě třetiny strany, na širokých okrajích jsou ilustrace – toto schéma je změněno pouze u obrazů celostránkových a na listech, kde se písař podvoluje malířově koncepci. Prohlížíme-li však Pasionál bedlivěji, vidíme přece jenom rozdíly a můžeme od sebe oddělit dvě části. První z nich je psána stejnosměrným písmem bez velkých oprav v červených linkách, druhá v černých linkách s různými, leckdy nápadnými opravami a škrty.
Podobenství O statečném rytíři pojednává o Kristově díle spásy a v Podobenství o rytíři a jeho snoubence o pádu člověka – v této alegorii rytíř symbolizuje Krista a jeho snoubenka lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což iluminátor rukopisu ztvárnil splynutím jejich svatozáří. Spis O nebeských příbytcích na předchozí volně navazuje – duše je uvedena do nebeské slávy a zde vnímá krásu nebeských příbytků formou různých stupňů věčného a blaženého nazírání Boha.
Písařem a iluminátorem rukopisu byl svatojiřský kanovník Beneš. Jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem dvacet šest, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Je to především scéna, jak tři Marie časně zrána v neděli přijdou ke Kristově hrobu. Dalším výjevem z těchto her je například setkání Krista s Máří Magdalénou. Objevuje se tu i vyobrazení ďábla, který představuje herce v chlupaté maškaře. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, jež vykazují nevšední nadání."