1.	Definice muzea

1.1.	Muzeum = instituce

1.2.	Sbírky = muzealizace vnějšího prostředí

1.3.	Sbírky = doklady o vývoji člověka

2.	Mezinárodní organizace

2.1.

UNESCO

2.2.

ICOMOS

2.3.

ICOM

2.4

ICCROM

3.	Konzervování

3.1.	Konzervátor

4.	Restaurování

4.1.	Restaurátor

5.	Preparování

5.1.	Preparátor

5.2.	Kvalita a úspěšnost konzervace

5.3.

Činnost

6.	Negativní faktory působící na sbírkové předměty

6.1.

Teplota

6.1.2.

Teplota a vlhkost

6.1.3.

Doporučená teplota

6.1.4.

Vysoká teplota

6.1.5.

Nízká teplota

6.2.	Vlhkost ve formě vodní páry

6.2.1.

Vlhkost

6.2.2.

Hygrometrický graf

6.2.3.

Doporučovaná relativní vlhkost

6.2.4.

Konstantně vysoká relativní vlhkost

6.2.5.

Konstantně nízká relativní vlhkost

6.2.3.

Prudké změny relativní

6.3.	Měření teploty

6.3.1.

Teploměry

6.4.	Měření vlhkost

6.4.1.

Vlhkoměry (hygrometr)

6.5.	Měření teploty a vlhkosti

6.5.1.

Digitální termohygrometry

6.5.2.

Měřící sondy napojené na datalogger

6.5.3.

Měřící sondy spojené s řídícím počítačem radiově

6.6.	Doporučené hodnoty relativní vlhkosti a teploty pro jednotlivé materiály

6.7.	Klimatické podmínky místností ovlivňuje

6.7.1.

Principy zvlhčování

6.7.2.

Principy odvlhčování

6.8.	Klimatizace

6.9.	Znečištění

6.9.1.

Atmosférické znečištění a prach

6.9.2.

Fotochemický smog

6.9.3.

Rozdělení polymerních mat. z hlediska možných korozních vlivů (Tétreault 1992)

6.9.4.

Korozní působení některých syntetických polymerů a přírodních materiálů na Ag a Pb

6.10.

Světlo (záření)

6.10.1.

Záření - základní veličiny

6.10.2.

Poškození světlem

6.10.3.

Měření (přístroje)

6.10.4.

Kategorie muzejních objektů rozdělených dle citlivosti na světlo a UV záření

6.10.5.

Doba expozice světlem

6.10.6.

Zdroje světla

6.10.6.1.

Zdroje světla a poškození

6.10.7.

Ochrana proti záření obecně

6.11.

Biologické poškození

6.11.1.

Mikroorganismy – bakterie

6.11.2.

Mikroorganismy – plísně, houby

6.11.3.

Životní cyklus plísní

6.11.4.

Průzkum mikrobiologického napadení

6.11.5.

Likvidace plísní

6.11.6.

Houby

6.11.7.

Hmyz

6.11.8.

Ptáci a hlodavci

6.11.9.

Biologické poškození

7.	Uložení sbírek

7.1.	Základní požadavky na depozitář:

7.2.	Běžná údržba depozitáře a ostatních muzejních prostor:

7.3.	Materiály pro vnitřní vybavení depozitáře:

7.4.	Úložný depozitář

7.5.	Režim ukládání sbírek

7.5.1.

Balení a transport

8.	Stavební úpravy budov

8.1.	Sídla (objekty) muzeí obecně

8.2.	Požadavky na vlastní objekty (sídla) muzeí (z hlediska péče o sbírky)

8.3.	Analýza vlastní stavby (budovy)

8.4.	Vnější (externí) zátěže budovy

8.5.	Ochrana proskleného okna proti vlivu slunečních paprsků

8.6.	Vnitřní zátěže budovy

8.7.	Vnitřní zátěž ve výstavních prostorách

8.8.	Příprava projektu

9.	Specifikace preventivní ochrany sbírkových předmětů z hlediska jednotlivých materiálů - tabulky

9.1.

Kovy

9.2.	Keramika, sklo

9.3.

Kámen

9.4.

Dřevo

9.5.

Papír

9.6.	Fotografický materiál

9.6.1.

Podložka

9.6.2.

Emulzní vrstva

9.7.

Textil

9.8.

Kůže

9.9.	Zoologický materiál

10.	Specifikace preventivní ochrany sbírkových předmětů z hlediska jednotlivých materiálů

10.1.

Kovy - struktura

10.1.1.

Periodická tabulka

10.1.2.

Kovy – potenciály v čisté vodě

10.1.3.

Kovy – proces koroze

10.1.4.

Galvanická koroze

10.1.5.

Koroze železa

10.2.

Zlacené předměty

10.2.1.

Různé technologické postupy

10.2.2.

Stříbro - Ag

10.3.

Postříbřené předměty

10.3.1.

Cín – Sn

10.3.2.

Hliník – Al

10.3.3.

Olovo - Pb

10.4.

Konzervační zásah

10.4.1.

Vlastní konzervační zásah

10.5.

Kámen

10.5.1.

Základní druhy přírodních kamenů podle vzniku

10.5.2.

Charakter kamenných objektů

10.5.3.

Vliv těžby a zpracování

10.5.4.

Nejpodstatnější degradační činitelé

10.5.5.

Metody průzkumu kamene

10.5.6.

Konzervace kamene

10.6.

Sklo

10.6.1.

Základní suroviny

10.6.2.

Oxidy

10.6.3.

Devitrifikace - odsklenění

10.6.4.

Vitraje

10.6.5.

Emaily

10.7.

Keramika

10.8.

Porcelán

10.9.

Dřevo

10.9.1.

Voda ve dřevě

10.9.2.

Barva dřeva

10.9.3.

Letokruhy

10.9.4.

Dřevokazné houby – dřevomorka

10.9.5.

Dřevokazný hmyz

10.9.6.

Metody konzervace

10.9.7.

Metody impregnace

10.9.8.

Prostředky ochrany dřeva

10.10.

Písemnosti

10.10.1.

Papyrus

10.10.2.

Pergamen

10.10.3.

Papír

10.10.3.1.

Historie

10.11.

Fotografický materiál

10.11.1.

Podložka

10.11.2.

Emulzní vrstva

10.11.3.

Manipulace a balení

10.12.

Textil

10.12.1.

Přírodní vlákna

10.12.2.

Chemická vlákna

10.12.3.

Identifikace přírodních textilních vláken

10.12.4.

Bavlna

10.12.5.

Kapok

10.12.6.

Len

10.12.7.

Konopí, juta, ramie

10.12.8.

Vlna

10.12.9.

Hedvábí

10.12.10.

Textilní techniky

10.12.11.

Poškození a rozpad textilií

10.12.12.

Čištění textilu

10.12.13.

Konzervování textilu

10.13.

Kůže

10.13.1.

Nejvýznamnější typy činění

10.13.2.

Konzervace

10.14.

Štuky a sádrové mody

10.14.1.

Ceroplastiky

10.14.2.

Pečetě

10.15.

Závěsné obrazy

10.16.

Nástěnná malba

10.16.11.

Freska

10.17.

Zoologický materiál

11.	Jedy a toxicita, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky

11.1.

Základní pojmy

11.2.

Jedy

11.3.

Bod vzplanutí

11.4.

Výbušnost

11.5.

Hasící prostředky

11.6.

Výběr z platné legislativy o nebezpečných chemických látkách a chemických přípravcích

11.7.

Provádění dezinfekce, dezinsekce a deratizace

11.8.

Povinnosti při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky

11.9.

Odborná způsobilost

11.10.

R-věty označují specifické nebezpečí

11.11.

Základní zásady bezpečného zacházení s chemickými látkami

11.12.

Bezpečná likvidace odpadů

11.13.

První předlékařská pomoc

"TEPLOTA
Teplota je jednou ze základních veličin, které musí být v muzeích sledovány. Její hodnota má úzký vztah k různým dějům.
• Je známo, že rychlost chemických reakcí stoupá
• s rostoucí teplotou (platí i pro biologické napadení)!
• K poškození může docházet rovněž v případě kombinací materiálů s různou tepelnou roztažností (kov - smalt, polychromie - dřevo).
• Škodit může rovněž velmi nízká teplota (zamrzání vody
• v materiálech a jejich následná destrukce).
• Se změnou teploty úzce souvisí i RV.

TEPLOTA A VLHKOST
• vzájemná vazba a souvislost (spolupůsobení)
• vliv na většinu fyzikálních a chemických procesů probíhajících v materiálech předmětů
• náhlé změny teploty negativně ovlivňují mechanické vlastnosti (rozměrové změny)
• Při měření je třeba zvážit cirkulaci vzduchu v místnosti – pokud je pomalá, lze předpokládat výraznější rozdíly naměřených hodnot (např. u venkovních stěn, otopných těles, oken apod.).
• měříme teplotu vzduchu a materiálů

DOPORUČOVANÁ TEPLOTA
• z hlediska většiny materiálů sbírek v rozmezí 12-18°C ( pro fotografický materiál pouze 0-15°C, pro barevné filmy se doporučují hodnoty pod bodem mrazu, ale např. pro cín T vyšší než 13°C /nebezpečí rekrystalizace kovového cínu na práškovou šedou formu - cínový mor/
• z hlediska teplotní pohody návštěvníků expozic okolo 20-22°C
• v depozitářích spíše než vytápět jen temperovat tak, aby předměty nepromrzaly a aby nekondenzovala vlhkost (vhodná teplota by měla být udržována spíše kvalitní izolací než pomocí vytápění a ochlazování.)
• při práci se sbírkovými předměty by teplota v depozitáři měla být blízká teplotě pracovny/výstavního sálu,
• kolísání hodnot teploty nesmí mít charakter náhlých /skokových/ změn. - doporučená maximální denní odchylka DT=5°C ( změna teploty během 24 hod by neměla přesáhnout 5°C).

VYSOKÁ TEPLOTA
• urychluje degradační procesy (při teplotě nad 24°C se destrukce materiálu násobně zvyšuje)
• často je spojena s negativním působením neúměrně vysoké hladiny osvětlení a UV záření při slunečním osvitu
• podporuje růst plísní
• v daném prostoru působí lokálně

NÍZKÁ TEPLOTA= použití při ošetření některých předmětů
• vymrazování biologického materiálu (hlavně rostlin) na principu sublimace (tj. vypařování tuhé látky; za velmi nízkého tlaku přechází voda z pevného skupenství /led/ přímo do skupenství plynného, aniž by vznikala fáze kapalná – voda).
• jako ochrana před škůdci
• při haváriích, např. záplavách, nejsou-li kapacity pro rychlé odstranění škod, doporučuje se předměty prudce zmrazit na –20 až –30°C do 48 hodin, čímž jsou chráněny proti vodě a jejím účinkům (plísně, rozpíjení inkoustů a razítek), lze je ošetřit později

VLHKOST ve formě vodní páry
• tvar, vzhled a mechanické vlastnosti materiálu závisí na difúzní rovnováze mezi přirozeným obsahem vody v daném materiálu a vlhkostí okolního prostředí
• je-li vlhkost prostředí stálá a neměnná, materiál dosáhne určitý stupeň rovnováhy a je relativně stálý
• je-li vlhkost prostředí příliš nízká nebo vysoká nebo dochází k jejímu kolísání, organický materiál reaguje změnou fyzikálních parametrů až do stadia poškození (deformace, praskání, zvlnění, odlupování barviv, laků, nátěrů, dekorativních prvků, papír a textilní materiály ztrácejí své mechanické vlastnosti)
• anorganické materiály (kovy, kámen, keramika, sklo aj.) - významnější reakce s oxidy síry a dalšími polutanty - (u kovových předmětů korozní procesy, negativní působení i na sklo a kámen
• zvýšená vlhkost spolu s teplotou vytváří podmínky pro některé typy biologického poškození"

Čistý text dosahuje cca 75 stran. Obsahuje grafiku, tabulky a grafy.