1.

Úvod

2.	Řešený problém, cíle práce

2.1	Definice pojmů

3.	Historie prostituce

4.	Současnost a prostituce

4.1	Prostituce a její postavení v právu jiných zemí

4.2	Prostituce a její postavení v právu ČR

4.3	Právní úprava prostituce v ČR

5.	Legalizace prostituce

5.1	Prostituce a uplatňování zákona v ČR

6.	Závěr, zhodnocení

7.	Použitá literatura a zdroje informací

"4.2. Prostituce v právu ČR

Roku 1922 bylo zákonnou úpravou nařízeno zrušení nevěstinců, roku 1946 potom uzavření veřejných domů. Takže podle těchto skutečností by se dalo říct, že prostituce, prostitutky, veřejné domy…nic z toho neexistuje! Opak je skutečností… Nic z toho nikdy nepřestalo existovat. Byly doby, kdy se o prostituci nemluvilo – prostituce „nebyla“-a když tak ne v Československu. Po revoluci se o ní začalo hovořit více a rychlost rozšíření byl nepřehlédnutelný. V roce 1999 se tehdejší ministr vnitra snažil prosadit zákon, který prostituci zrovnoprávňoval na trhu práce. Prostitutky by měly přiděleno postavení samostatně výdělečných osob, podnikajících podle živnostenského zákona. Podléhaly by registraci a pravidelným lékařským prohlídkám, platily daně, sociální a zdravotní pojištění. Navrhovaná úprava předpokládala také legalizaci erotických podniků, stanovovala pravidla jejich zřizování a provozu. Při závěrečném projednávání však odborníci na mezinárodní právo zjistili, že navrhovaná úprava je v rozporu s mezinárodní "Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob", ke které ČR přistoupila roku 1958.
Tato úmluva určuje, že signatářské země nepřijmou zákon, který by požadoval registraci nebo dozor nad prostitutkami. Pro Česko je dohoda závazná. Pokud by byl totiž chystaný zákon přijat, dopustila by se republika protiprávního jednání. Úmluva odstoupení připouští, a proto by podle ministerstva vnitra nemělo být problémem. Záměr zákona o regulaci prostituce, který byl vládou schválen již v dubnu 2004, vyžaduje registraci prostitutek například kvůli kontrole jejich věku a pravidelným zdravotním prohlídkám. Právě registrace, speciální dozor nebo ohlašovací povinnost prostitutek však mezinárodní úmluva zakazuje. Všechny body úmluvy, které se týkají trestání skutečností souvisejících s prostitucí, jsou již obsaženy v českém právním řádu. Odstoupení od úmluvy však neznamená, že republika vzdá boj s prostitucí. Podle ministerstva vnitra chystaný zákon vymezuje podmínky, za jakých bude prostituce povolena. Nejvíce postihováno bude porušování těchto podmínek a trestná činnost, která s prostitucí souvisí. Úmluvu o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob přijalo 77 států. Nepodepsala ji však řada zemí EU, jako Německo, Rakousko a Velká Británie, ani USA, Kanada a Austrálie.
Ministerstvo vnitra spolu s kriminalisty odhaduje, že v Česku poskytuje sexuální služby 25 000 prostitutek. Nejvíce jich pracuje v Praze a v příhraničních oblastech s Německem a Rakouskem."