"Produkce potravin z hlediska ekologie se v dnešní době dá chápat různými pohledy. Produkce potravin je značná a většinou dostatečná pro obyvatele planety, nedostatečná je jen na africkém kontinentě. Pokud se ale na produkci potravin podíváme z ekologického hlediska, uvědomíme si přesah dané produkce. Důležité je zmínit, že v Evropě se ročně vyhodí 96 - 115 kg jídla v přepočtu na jednoho člověka, kam spadají potraviny znehodnocené během přepravy či skladování, zbytek vyhodí sami konzumenti. (dostupné z: www.stoplusjedna.cz)
Společný výzkumný ústav Evropské unie (JRC) udává, že člověk při získání potravin spotřebuje průměrně 4 265 litrů vody za den. Dokonce to vede k zavedení pojmu vodní stopa, která vzniká při získávání masa, kdy dobytek pije vodu, krmivo pro zvířata také pocházejí z polí, která se zalévají vodou. Stejný problém vzniká při rostlinné stravě, kterou je nutné také zavlažovat, zvláště v posledních letech, kdy se v některých regionech dá hovořit o období sucha. Souvisí s tím i ekologická stopa, která udává, kolik toho člověk spotřebuje od získání potravin až po jeho likvidaci.
Dále je důležité si uvědomit vliv přepravy potravin ke konečnému zákazníkovi, kdy si zákazník může na jednom místě koupit chilské víno, kubánský doutník, vietnamskou kokosovou vodu a další potraviny z celé země v ČR. S touto problematikou souvisí i problém emise skleníkových plynů. Nátr (2006) zmiňuje, že ekologicky nejnáročnější suroviny byly vybrány vepřové maso a rýže. Jsem pro zavedení podpory státu v podobě subvencí, kdy by stát měl podporovat lokální výrobce v jejich produkci zemědělských produktů a nabízet je místním spotřebitelům, kdy odpadá problém s emisemi skleníkových plynů. Dává mi smysl koupit si vejce od souseda Honzy, který chová slepice volně, než někde v obchodě, kde jsou vajíčka často dovážena z Polska či jiných zemí a jejich kvalita je ovlivněna klecovým chovem či růstovými hormony, antibiotiky, kvalitou krmiva, atd. "