„Produktivita práce, pracnost
Produktivitou práce rozumíme obecně množství produkce zhotovené jedním pracovníkem za jednotku času. Je to vyjádření účinnosti lidské práce, určitého stupně realizované schopnosti vytvářet hodnoty. Produktivita se měří jako poměr mezi objemem produkce vyrobené za určitou dobu a množstvím práce na ni vynaložené. Vynaloženou práci vyjadřujeme nepřímo dobou jejího trvání, tj. počtem směn resp. hodin nebo počtem osob zapojených v dané době do výroby příslušného objemu produkce. Pak lze psát:

P=Q/t , kde P – produktivita práce, Q – objem produkce a t – spotřeba práce (doba vynakládání práce na objem práce Q nebo průměrný evidenční stav pracovníků v daném období)

Růst produktivity práce se projevuje snížením množství práce vynaložené na výrobu jednotky produkce nebo zvýšením objemu vyrobené produkce při stejném množství vynaložené práce. Růst produktivity práce vede k úspoře vynakládané práce i úspoře mzdových nákladů.

Reciproký ukazatel produktivity práce je nazýván pracností:

Tedy p=1/P=t/Q, kde p – pracnost, spotřeba práce na jednotku produkce.

Ze základního vztahu definujícího ukazatele produktivity práce lze odvodit:

Q=P*t

Objem produkce je součinem produktivity práce a spotřeby práce. Zatímco spotřeba práce je vždy ohraničena (např. délkou období, počtem zaměstnanců, délkou pracovní doby atd.), produktivita práce je omezena mnohem méně. Růst produktivity práce zvyšuje celkový objem produkce při stejné spotřebě práce. Jestliže objem výroby stagnuje (např. vlivem poptávky), růst produktivity práce umožňuje snižovat spotřebu práce a vede k nižším nárokům na zajišťování pracovníků.

Náplň pojmu produktivity práce je možno chápat v užším nebo širším pojetí. Jde vlastně o vymezení rozsahu vynaložené práce, jehož se má používat při vyjadřování produktivity práce, tj. zda je správné vymezovat produktivitu práce jako produktivní práce živé či veškeré práce, tj. živé i zhmotnělé. Je zřejmé, že podle toho, jak produktivitu práce v tomto smyslu definujeme, měříme i různé veličiny a dostáváme odlišné výsledky.
V ekonomické praxi se nejčastěji používá užšího pojetí produktivity práce, přičemž jde o kvantitativní vztah mezi objemem vyrobených materiálních užitných hodnot (objem výroby) a vynaloženou živou prací na výrobu těchto užitných hodnot v konkrétním daném výrobním procesu. Tento ukazatel (i když ne zcela přesně) má charakterizovat změny ve spotřebě živé práce vynaložené na výrobu určitého výrobku a bývá nazýván ukazatel produktivity živé práce (dále jen produktivita práce).
Zhmotnělá práce ve výrobních prostředcích sice nevykazuje nějakou svou vlastní produktivitu, avšak významným způsobem ovlivňuje produktivitu práce. Živá práce (pracovníci) vybavená větším množstvím zejména strojů, zařízením atd., se stává produktivnější.“