1.

Úvod

2.

Děj

3.	Jekyllova výpověď o vlastním příběhu

4.	Jsou dvě stránky osobnosti tak vzácné?

5.	Jekyll a Hyde

6.	Vztah Jekylla k Hydovi – vztah k závislosti

7.	Schizofrenie

7.1

Negativa

7.2

Pozitiva?

“ Dr. Jekyll není ani tak člověk se spornou osobností jako člověk, který se snaží dostat ze své závislosti. Je to člověk s destruktivní náklonností, který se stal obětí závislosti na chemikálii, která se zhoršuje jak již přítomnou psychickou nevyrovnaností a neadekvátním chováním, které jsou důsledkem jeho opakující se konzumace psychoaktivních drogy, která ho přeměňuje v Edwarda Hyda.
Z výše uvedeného můžeme s jistotou říct, že Jekyll je zosobněním dobra, zatímco Hyde zla. Avšak proto, abychom něco takového mohli předpokládat musíme zapomenout na to, že Hyde není ničím jiným než důsledkem Jekyllových experimentů společensky neuznávané vědy; existuje jen proto, že si to Jekyll přeje, neexistuje nezávisle. Hyde není nikým jiným než Jekyllem, je to Jekyll.
Jestliže se někdo domnívá, tak jako Jekyll, že když má stinnou stránku a ta patří někomu jinému než jemu samotnému, je to charakteristika špatného odhadu a nepřirozené části lidské osobnosti, která je příznačná pro závislého člověka, který se takto snaží omluvit svou závislost nebo se milně považuje za někoho, kdo závislý není. Takováto snaha je považovaná za symptom zapírání. Zapírání závislosti je příkladem závislosti člověka, který se nedokáže postavit tváří v tvář své nemoci. Jinými slovy si nedokáže přiznat, že je nemocný. Tomu také nasvědčuje to, že závislý člověk si nepřipouští, že by své stavy nedokázal ovládnout. Je to typické pro Jekyllovu reakci na Hyda – znak jeho závislosti. Panu Uttersonovi (Jekyllův dobrý přítel) říká, že Hyda se dokáže jednoduše zbavit kdykoliv se mu zachce. Iluze sebekontroly zhoršuje a posiluje závislost na intoxikační látce, protože závislost na takové klamné sebeprezentaci nikdy závislého člověka nepřinutí, aby svou závislost vnímal jako součást svého bytí.
Jekyllova sympatie a náklonnost k Hydovi – kterého mimochodem považoval za příklad jasného čistého zla – ukazuje nejen na enormní pokřivenost hodnotového systému, který si Jekyll osvojil, aby chránil a racionalizoval svou závislost, ale také odhaluje, že, jako všichni závislí lidé, Jekyll ve své závislosti nepřestává avšak nikoli proto, že by měl rád drogu, kterou konzumuje, ale proto, že nemůže odolat stavu intoxikace, kterou droga produkuje. Jednoduše řečeno Jekyll nemiluje drogu, která ho mění v Edwarda Hyda; miluje Hyda. Pro Hyda je charakteristický intoxikační sadistické touhy, po které Jekyll touží. Ale je třeba také podotknout, že příběh se odehrává v době, kdy veškeré odchylky chování jedinců byly krutě odsuzovány a absolutně netolerovány tamější „smetánkou“. Dnes by se mírnější odchylky v chování Hyda nanejvýše přehlížely."

Poslední tři odstavce čerpají z http://psychologie.doktorka.cz/schizofrenie/.
Z práce není příliš patrné, jak spolu obě části textu souvisí.