1.	Zadání seminární práce z předmětu KSO/PMO

2.	Systémy hromadné obsluhy

2.1.	Charakteristika a struktura systémů hromadné obsluhy

2.1.1.

Zdroj požadavků

2.1.2.

Příchod požadavků do systému

2.1.3.

Doba trvání obsluhy

2.1.4.

Síť obslužných linek

2.2.	Speciální rysy systému hromadné obsluhy

2.3.	Klasifikace modelů hromadné obsluhy

3.	Systém hromadné obsluhy M/M/1

3.1.	Charakteristika systému hromadné obsluhy M/M/1

3.1.1.

Střední počet jednotek v systému

3.1.2.

Střední počet jednotek ve frontě

3.1.3.

Střední doba, kterou jednotka stráví v systému

3.1.4.

Střední doba, kterou jednotka čeká ve frontě

3.2.	Optimalizace nákladů v systému hromadné obsluhy

3.2.1.

Maximalizace zisku

3.2.2.

Minimalizace nákladů

"Charakteristika a struktura systémů hromadné obsluhy
Systémy hromadné obsluhy mají různou strukturu. Od těch nejjednodušších, ve kterých je pouze jedna obslužná linka (ordinace lékaře) až po systémy s velmi komplikovanou strukturou (dopravní systém). Struktura systému však není pouze jedinou veličinou, která systém popisuje.

Zdroj požadavků
Jednou z charakteristik, které hrají důležitou roli při analýze systému hromadné obsluhy je popis zdroje požadavků. V ordinaci lékaře i v samoobsluze je zdroj požadavků sice konečný ( počet registrovaných pacientů, počet obyvatel v okruhu samoobsluhy ), ale vzhledem k tomu, že se jedná o stovky nebo i tisíce požadavků, lze jej považovat za nekonečný. Na druhé straně například ve výrobní hale, ve které je několik málo desítek strojů, které je třeba udržovat a opravovat, je zdroj požadavků konečný.

Příchod požadavků do systému
Důležitou charakteristikou, která má vliv na fungování celého systému je popis příchodu požadavků do systému. Příchody požadavků lze popsat buď pomocí intenzity příchodů, což je počet požadavků, které do systému přijdou za časovou jednotku, nebo pomocí intervalů mezi příchody, což je charakteristika udávající čas mezi dvěma po sobě následujícími příchody. Je zřejmé, že obě veličiny mezi sebou úzce souvisejí – pokud například za hodinu přijde do systému 10 požadavků, potom je průměrný interval mezi příchody 1/10 hodiny = 6 minut. Obě veličiny ( intervaly mezi příchody a intenzita příchodů ) mohou být v zásadě dvojího druhu.
1. Deterministické – jestliže jsou intervaly mezi příchody fixní, stále stejné. Typickým příkladem takové situace je automatická výrobní linka, ve které lze skutečně fixní intervaly mezi příchody požadavků zabezpečit.
2. Pravděpodobnostní – ve kterých jsou intervaly mezi příchody proměnlivé. Intervaly mezi příchody jsou v tomto případě popisovány pomocí některého z pravděpodobnostních rozdělení. Jsou tedy charakterizovány typem tohoto rozdělení a hodnotami jeho parametrů.
Určení toho, jaké rozdělení v tom kterém konkrétním případě popisuje rozdělení intervalů mezi příchody, je třeba provádět na základě statistické analýzy empirických údajů.

Doba trvání obsluhy
Stejně jako intervaly mezi příchody požadavků do systému, tak i doba trvání obsluhy na obslužné lince může být buď deterministická nebo pravděpodobnostní. Střední dobu trvání obsluhy pak označíme jako intenzitu obsluhy, protože jej lze interpretovat jako průměrný počet obsloužených požadavků za časovou jednotku za předpokladu, že linka je plně vytížena."

Čistý text dosahuje cca 8 stran. Práce obsahuje tabulky a schémata.
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická.