"Struktura literárního díla
TÉMATIKA/NÁMĚT DÍLA – soubor témat (jevů) v díle, které spolu souvisí
Př. Babička
Celkové téma – život na venkově během čtyř ročních období
Hlavní téma – postava babičky
Vedlejší téma – postava Barunky, život na Starém Bělidle

Hlavní „druhy“ témat:
postava – jeho zevnějšek, povaha, jednání, myšlenky, city => celková charakteristika postavy
prostředí – vnější svět, který obklopuje postavu a v němž se rozvíjí děj (je to jak hmotné prostředí, tak i atmosféra)
děj – změny v příběhu

KOMPOZICE – způsob uspořádání a spojování jednotlivých témat
Podle času:
Chronologicky – jevy jsou zobrazovány po sobě, jak šly za sebou
Retrospektivně – jevy jsou zobrazovány zpětným pohledem
 Dochází i k prolínání – mísení přítomnosti s minulostí
Spojení tematických složek:
Těsně – vztah příčiny a následku
Volně – asociace (psychické řetězce vjemů, myšlenek, pocitů, nálad tvořených v podvědomí)
gradace (seřazení jazykových výrazů/ motivů z hlediska významového směřování. Celé dílo graduje k významu, k významové dominantě, k uměleckému smyslu.
Vzestupná gradace klimax, sestupná antiklimax)
hyperbola (nadsázka/zveličení - záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit)
kontrast, opakování, pozměnění, vytváření napětí

JAZYK – sdělná a estetická funkce
Spisovná čeština - reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území
(jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti - v tisku, rozhlase, televizi, ve škole ap.)
- Knižní čeština
- Hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny; v běžném osobním styku (neužívá tvarů knižních, volnější stavba větná, méně přesné formulace, emocionální prvky, např. moc krásný, můžu, nesem, to je fakt)

Spisovná slovní zásoba
Slova slohově neutrální (nezabarvená)
Je to většina slovní zásoby: matka, dům, malý, já, jedna, psát, a atd.
Slova slohově zabarvená
1. Hovorová – užívají se zejména v neoficiálních spisovných projevech mluvených i psaných – např. pololetky, koukat, prima, lapálie.
2. Knižní – užívají se hlavně ve slavnostních projevech (mluvených i psaných), v odborné literatuře, v úřední korespondenci, v umělecké literatuře – např. odvětit, dlít, arci, dle, být s podivem.
3. Básnická (poetismy) – užívají se zejména v umělecké literatuře, více jich užívala literatura 19. Století, v dnešní době je to méně často – např. luna, vesna, růžný, čárný, modrojas, sladkobolno.
4. Odborná (odborné názvy, termíny) – jsou to slova a sousloví, která se užívají zejména v útvarech stylu odborného a administrativního – např. bit, časování, destilace."