Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský

Kategorie: Historie, Literatura

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: práce se zabývá nálezy domnělých staročeských textů v letech 1816 – 1818, které povzbudily vlastenecké cítění národa, avšak pochyby o pravosti památek se objevily velmi záhy. Přestože v širších vědeckých i laických kruzích převládá názor, že se jedná o falsa z 1. poloviny 19. století, celá řada badatelů tomuto názoru dodnes oponuje. Na konci 19. století se strhl "boj o pravost rukopisů" , kterém se utkalo mnoho českých předních vědců a akademiků, jakýmï byli např. Jungmann a Dobrovský se v době objevení rukopisů podíleli na jejich dataci, Tomáš G. Masaryk, Jan Gebauer, Antonín Bělohoubek, Vojtěch Šafařík, J. Goll nebo W.W. Tomek. Rukopis Královédvorský byl nalezen 1817 Václavem Hankou a obsahuje šest velkých epických zpěvů - Záboj a Slavoj / O velikém pobití; O pobití Sasíkóv; Jaroslav; O slavném sědání / Ludiše a Lubor; Oldřich, Čestmír a Vlaslav čili O vítězství nad Vlaslavem. Dá se říci, že celkově se sestává ze šesti lyrických písní a dvou lyrickoepických básní. Rukopis Zelenohorský byl nalezen 1818 a Dobrovský, který text sám nerozluštil označil Jungmanna s Hankou (kteří text dokázali „rozluštit“) za autory padělku, tak propukl spor o pravost památky. Rukopis obsahuje závěr jinak neznámé písně Sněmy a fragment Libušina soudu, kterému chybí konec. K okruhu Rukopisů se řadí i několik dalších památek -
Milostná Píseň krále Václava, Píseň vyšehradská, Evangelium svatého Jana, Glosy v „Mater verborum“, Libušino proroctví. Význam Rukopisů pro kulturu: Rukopisy jsou jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů doby národního obrození. Zasáhly tvorbu hudebních skladatelů, malířů, sochařů a jejich silný ohlas nacházíme i v beletrii. Inspirace v hudbě: Václav Jan Tomášek, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Carl Friedrich Zelter, Wlodyslaw Zelenski, Emanuel Chvála. Výtvarná díla: Josef Führich, Josef Mánes, Cornelius Schlögel, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Antonín Wagner, Karel Svoboda, František Urban, Miloslav Troup.
Obsah:
1. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský
a) Rukopis Královedvorský
b) Rukopis Zelenohorský
c) K okruhu Rukopisů se řadí i několik dalších památek
2. Význam Rukopisů pro kulturu
a) Inspirace v hudbě
b) Inspirace ve výtvarném umění
3. Historie rukopisného sporu
a) Kuhův proces
b) Velké rukopisné boje 1886
c) Závěr velkých bojů
Úryvek z práce:
"Rukopis Královédvorský
16. září 1817 nalezl Václav Hanka ve věžním sklípku kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové starý rukopis, označený později jako Rukopis Královédvorský. Skládá se ze sedmi pergamenových dvoulistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou neúplné, ze tří čtvrtin odříznuté, takže rukopis tvoří 24 celých stran a 4 tzv. proužky.
Rukopis obsahuje šest velkých epických zpěvů, které zobrazují především boje s nepřáteli pronikajícími do našich zemí a oslavují vítězství a hrdiny těchto bojů. V nejstarší básni Záboj a Slavoj / O velikém pobití se líčí povstání Čechů vedených Zábojem a Slavojem proti cizincům (patrně Frankům v 9. století). Zpěv O pobití Sasíkóv oslavuje vítězství Beneše Heřmanóv pod Hrubou Skálou v roce 1203 nad Sasy; další zpěv Jaroslav oslavuje vítězství Jaroslava ze Šternberka u Olomouce v roce 1241; báseň O slavném sědání / Ludiše a Lubor, jediná epická báseň, která neopěvuje vítězství nad cizinci, seznamuje s ovzduším her (sedání), jež pořádal kníže pro své zemany. Vítězem je Lubor a Ludiše, dcera knížete, odměňuje ho věncem z dubového listí. Poslední dvě epické básně se jmenují Oldřich, Čestmír a Vlaslav čili O vítězství nad Vlaslavem.
Šest lyrických písní: Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek; písně jsou převážně milostné.
Dvě lyrickoepické básně: Zbyhoň a Jelen předvádějí osudy individuálních hrdinů. V básni Jelen je zobrazena smrt jinocha ubitého lítým vrahem. V básni Zbyhoň jinoch osvobodí svou milenku, kterou zlý Zbyhoň zajal (romance, vybudovaná opět na paralelismech: holub, holubice, krahujec - jinoch, dívka, Zbyhoň)
Dohromady má RK 1229 veršů.
Básně byly údajně přepsány okolo roku 1300 a jsou údajně součástí velké sbírky, z které se zachoval jen zlomek – jsou označeny jako 26., 27., a 28. kapitola třetí knihy – z výpočtů vychází že sbírka o třech knihách, každá po minimálně 28 kapitolách, dvě až tři básně v jedné kapitole by obsahovala celkem 150 staročeských básní. Podle odpůrců pravosti tím padělatel-vlastenec chtěl ukázat, jak bohatá byla česká literatura už ve 13. století..."

Tweet

Diskuse