"FORMÁLNÍ SKLADEBNÍ VZTAHY
• dělí se podle toho, jestli spojují větné členy na sobě mluvnicky závislé nebo ne

Souřadnost = parataxe
• v souřadném vztahu jsou věty a větné celky na sobě nezávislé
• není tedy možné vytvořit základní skladební dvojici
• jsou ale seskupeny do skladební skupiny

Rozeznáváme jazykové prostředky, kterými můžeme tvořit souřadné spojení
a) bezespoječné spojení
b) souřadící spojovací výrazy – jsou prosté nebo dvojité

Významové poměry mezi souřadně spojenými větami a větnými členy
1. slučovací (a, i ani, jak – tak, jednak – jednak)
2. stupňovací (dokonce, ba i, nejen – ale i, nýbrž i)
3. odporovací (ale, avšak, nýbrž, jenže, sice – ale)
4. vylučovací (nebo, buď – anebo, či)
5. příčinný (neboť, vždyť, totiž)
6. důsledkový (proto, a proto, tedy, tudíž, a tak)
7. vysvětlovací (tj., totiž)

Podřadnost = hypotaxe
• ve spojení podřadném je jeden větný člen mluvnicky závislý na druhém, oba dohromady tedy tvoří skladební dvojici
• větné členy mezi sebou mají užší vztah než ve spojení souřadném

Jazykové prostředky, kterými se spojení podřadné tvoří
a) mluvnické koncovky
b) podřadící spojovací výrazy – spojky podřadící, vztažná zájména, příslovce vztažná

Typy podřadnosti
Shoda
• jeden člen skladební dvojice přijímá některé mluvnické kategorie členu druhého
a) shoda přísudku s podmětem
b) shoda přívlastku shodného s řídícím jménem
c) shoda doplňku shodného s řídícím jménem

Řízenost
• jeden člen skladební dvojice předepisuje tvar druhému členu
• oba členy – řídící i závislý – se tvarově neshodují
• rozlišujeme řízenost slovesnou, adjektivní a substantivní

Přimykání
• tvar jednoho větného členu vyplývá pouze z významového vztahu mezi ním a větným členem druhým
• člen řídící neurčuje mluvnickou podobu členu závislého
• například vztah mezi příslovečným určením a jeho řídícím slovesem, přídavným jménem a příslovcem
• lze nalézt i u přívlastku neshodného a doplňku neshodného"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ