1.

Úvod

1.1.	Situace na Balkáně během 2. světové války

1.2.

Tito

1.3.	Situace v Sovětském svazu během 2. světové války

1.4.

Stalin

2.	Situace po druhé světové válce

2.1.	Situace po druhé světové válce na Balkáně

2.2.	Vytvoření a upevňování sovětského bloku

3.	Sovětsko-jugoslávský konflikt

3.1.	Příčiny sovětsko-jugoslávské roztržky

3.2.	Titovy územní požadavky a Stalinova reakce

3.3.	Titova „vzpoura“

3.4.	Vztahy po roztržce

3.5.	Důsledky konfliktu

3.5.1.

Jugoslávský experiment

3.5.2.

Čistky v komunistickém hnutí

4.

Závěr

5.	Obrazová příloha

5.1.	Parcelace Jugoslávie v roce 1941

5.2.	Bitva u Kurského oblouku

5.3.	Lenin a Stalin

5.4.	Josip Broz Tito

5.5.	Sovětský mocenský blok v Evropě po 2. světové válce

"3.1. Situace na Balkáně během 2. světové války
Na začátku 2. světové války vyhlásily všechny Balkánské státy neutralitu. První, kdo pak vstoupil do války, byla Itálie, která 22. května 1939 podepsala vojenský pakt s Německem a v říjnu 1940 zaútočila na Řecko a Albánii, a která viděla ve vojensky zaostalých zemích Balkánu snadnou kořist. O to víc pak byla překvapena jejich vytrvalým a houževnatým odporem. V dubnu 1941, kdy byl postup Italů téměř zastaven, začala Itálii podporovat německá vojska ze severu. Německá armáda měla oproti všem bojujícím stranám velkou technickou i početní převahu, a proto byl její postup na jih velice rychlý a zničující. Němci vpadli do Jugoslávie 6. dubna 1941 a o dvanáct dní později jugoslávská vláda kapitulovala. 6. května 1941 pak Hitler oznámil, že Jugoslávie přestala existovat. Toto tvrzení se ukázalo jako poněkud předčasné, neboť „10. května 1941 do té doby neznámý plukovník jugoslávské armády Draža Mihailović vztyčil vlajku „neexistující“ vlasti na srbské hoře Ravna Gora a vyhlásil, že válka proti německým okupantům pokračuje“. Po obsazení Chorvatska byla nastolena kolaborantská vláda fašistické separatistické organizace Ustaša pod vedením Ante Paveliće. Ustašovci pak zahájili politiku genocidy vůči Srbům, Rómům a Židům. Jejich způsoby byly tak brutální, že i Hitler je vyzýval k umírněnějším postupům a s křivdami, ke kterým tehdy došlo se společnost vyrovnává dodnes. Chorvatsko bylo prohlášeno samostatným státem, který se stal spojencem Hitlera. V Srbsku zavedli nacisté okupační správu a nastolily kolaborantskou vládu v čele s generálem Nedićem. K německé armádě se poté přidali i Maďaři, Bulhaři a Chorvatští ustašovci, a v následujících měsících byla taktikou bleskové války obsazena Jugoslávie. Ještě před dobytím Bělehradu v něm propukl vojenský převrat jugoslávských kolaborantů a Jugoslávie se tak 25. března 1941 oficiálně připojila k Ose. Itálie poté s německou pomocí obsadila Albánii a Řecko. V květnu pak proběhla úspěšná invaze na Krétu.

17. dubna 1941 se Jugoslávie rozpadla na několik celků (Příloha č. 1). Bylo ale dost těch, kteří nechtěli podlehnout německé okupaci a zanedlouho vznikl poměrně silný partyzánský odboj ve všech okupovaných zemích. V listopadu 1942 byl v Bosně vytvořen antifašistický Výbor národního osvobození pod vedením J. Tita a partyzáni způsobovali okupantům velmi nepříjemné nesnáze. Německé vojsko se sice snažilo až do konce války odbojové skupiny dopadnout, ale nikdy se jim to nepodařilo. Ke konci války se ale mezi jednotlivými odbojovými skupinami začaly projevovat rozdílné politické názory na budoucí uspořádání Jugoslávie. Odboj se tak stal nejednotný, a tak v Srbsku začala protiněmecká opozice bojovat jak proti Němcům, tak i vzájemně proti sobě. Z tohoto boje vyšel vítězně pozdější „velký sjednotitel Jugoslávie“ Josip Broz Tito. Na Mihailoviće, který byl dva roky považován Brity i Američany za symbol odporu, změnili spojenci na konci roku 1943 radikálně svůj názor, došli k závěru, že spolupracuje s nacisty a začali výrazně podporovat maršála Tita. Mihailović, kterého odřízli od hmotné pomoci, se dostal do izolace a nucené nečinnosti. V březnu 1946 byl zatčen, obvinili ho ze zrady a „po soudním řízení, které připomínalo Stalinovy inscenované procesy 30. let, dne 17. července popravili“."

Zpracováno jako seminární práce pro předmět Soudobé dějiny východní Evropy.
Práce obsahuje obrazovou přílohu o rozsahu cca 2,5 strany.