1.	Úvod do právního myšlení a právní teoretická literatura

2.	Předmět a struktura právní vědy

3.	K delimitaci právních jevů (pojmová vymezení práva)

4.	Pozitivní a historické právo

5.	Objektivní právo

6.	Klasifikace recentního objektivního práva

7.	Subjektivní právo

8.	Přirozené právo a základní právo

9.	Právo heteronomní a autonomní, kogentní a dispozitivní

10.	Základy práva

11.	Terminologie základních práv

12.	Klasifikace základních práv a svobod

13.	Svoboda, rovnost a důstojnost v právech (rovnoprávnost), svoboda rozhodování o své národnosti

14.	Nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod

15.	Ideologická a náboženská neutralita státu a sebeomezení státní moci

16.	Quae lex non prohibet, debent premisa videri

17.	Povinnosti v listině a zákonech

18.	Úloha práva a morálky v občanské společnosti

19.	Právní a neprávní normativní systémy

20.	Společenská působnost (funkce) práva, efektivnost práva

21.	Právo na bezpečnost (osobní bezpečí), bezpečnost ČR a NATO

22.	Základní pojmy teorie práva

23.	Vývoj právního myšlení

24.	Teorie přirozeného práva

25.	Právní pozitivismus

26.	Sociologické právní koncepce

27.	Psychologické právní koncepce

28.	Systém a prameny práva

29.	Česko-slovenský právní dualismus, kontinuita a diskontinuita právní

30.	Pojem systém práva a jeho několikerý význam, klasifikační kritéria systému práva

31.	Prameny (formy) práva

32.	Druhy vnějších forem práva

33.	Prameny českého práva

34.	Normativní interní instrukce

35.	Právní normy

36.	Pojem a znaky právní normy

37.	Struktura právní normy

38.	Druhy právních norem

39.	Platnost a účinnost právních norem

40.	Realizace právních norem

41.	Pojem a formy realizace právních norem

42.	Právní vztahy

43.	Předpoklady a prvky právních vztahů

44.	Právní skutečnost

45.	Obsah právního vztahu

46.	Subjekt práva

47.	Objekty práva

48.	Aplikace právních norem

49.	Právní odpovědnost

50.	Interpretace právních norem

51.	Metody interpretace

52.	Subjekty interpretace

53.	Právní principy, právní latina (právní principy znát i latinsky)

54.	Pojem právní vědomí, struktura právního vědomí

55.	Některá obecná pravidla právní

56.	Právní kultury, právní civilizace a právní geografie

57.	Třídění velkých právních systémů

58.	Právo Evropských společenství, charakteristika a rozsah schengenského systému

59.	K právnímu systému kontinentálnímu

60.	K právnímu systému anglo-americkému

61.	Islámský právní systém

62.	Akulturace, recepce práva a Clash of Civilizations

63.	Světové náboženské systémy v podmínkách globalizace predikce civilizačních zlomů (právní geografie)

64.	Nefunkční instituce globálního řízení, reforma OSN

65.	Státní formy

66.	Znaky státu

67.	Právní stát

68.	Záruky legality a právní stát

69.	Principy (znaky) právního státu

70.	Formy vlády, učlenění státu a státní režim

71.	Forma vlády

72.	Učlenění státu

73.	Státní režim

74.	Globalizace jako fenomén objektivní státovědní reality

75.	Univerzalizace západní liberální demokracie nebo Clash of Civilizations

76.	Nereálnost konce historie

77.	Střet civilizací umocněný globalizací

78.	Americký globální pohled na svět

79.	Integrace a desintegrace Evropy. Architektura Evropy. Bezpečnost Evropy

80.	Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky

81.	Subjekty zajišťující bezpečnost České republiky

82.	Zásady bezpečnosti politiky a bezpečnostní strategie ČR

83.	Základní lidská práva a svobody

85.	Listina základních práv a svobod

86.	Listina základních práv a svobod Evropské unie

87.	Struktura Listiny základních práv a svobod

88.	Preambule, obecná a společná ustanovení Listiny základních práv a svobod

89.	Základní lidská práva a svobody

90.	Politická práva

91.	Právo a informace a omezenost tiskového práva

92.	Právo pečetní

93.	Právo spolkové, koaliční a shromažďovací

94.	Práva národnostních a etnických menšin

95.	Hospodářská, sociální, kulturní a ekologická práva

96.	Právo na soudní a jinou právní ochranu

97.	Zákon o veřejném ochránci práv

"Demokratická forma vlády – předpokládá zejména 1. svobodné legitimní volby, 2. realizaci všech znaků právního státu (suverenita lidu, princip dělby moci, omezené vlády, vázanost státu ústavou, zákony, mezinárodní závazky, právní jistota, spravedlnost atd.)
Totalitní forma vlády je typická nedemokratickým vůdcovský principem vlády vůdce, vládou jedné státní strany, etatismem – neomezenou nadvládou státu nad občanem i společností a pochybeným právním statusem občana porušováním lidských a občanských práv a svobod – fašistické či nacionálně-socialistické režimy a režimy komunistické či asijské

PODLE POVAHY, SLOŽENÍ A VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ MEZI NEJVYŠŠÍMI STÁTNÍMI ORGÁNY ZNÁME:
republiky – parlamentní, prezidentské
Monarchie – absolutní či konstituční
Jeden z nejdůležitějších znaků nezávislého státu je fungující centrální vláda, která spravuje dané území

Monarchie – v dnešní době existuje 46 monarchií
V monarchii vládne panovník – absolutistická monarchie a konstituční monarchie
Republika – občané si volí představitele do čela nevyšších úřadů a institucí.
Moc je rozdělena do tří – Parlament – zákonodárná moc, vláda – výkonná moc, nezávislé soudy – moc soudní
- prezidentská republika – přímá volba prezidenta, nebo předsedy
- parlamentní republika – prezident spíše symbolickou hlavou státu, největší postavení má vláda a předseda
- parlamentně prezidentská republika – přechodný typ – Angola, Francie, Polsko…
Zvláštní typy vlád – vojenská diktatura

Učlenění státu
– řeší otázky územně-správního členění státu, ale i kompetenční vztahy mezi státem jako celkem a jeho regionálními částmi
V podstatě existují státy
– Unitární – a) centralizované, b) decentralizované, c) s autonomními útvary
- Složené – federace, konfederace, reálné unie, moderní unie, personální unie a integrační seskupení s nadstátními orgány

Státní režim – řeší problematiku metod a forem realizace státní moci – právní, protiprávní (contra legem), mimoprávní (extra legem) – státní režim neřeší otázku kreace státní moci
- Nedemokratický – protiprávní, mimoprávní
- Demokratický – garantuje fungování tržní ekonomiky, respektuje občanskou a politickou společnost, ústavní a soudní garance při ochraně práv a svobod

- tyto znaky jako celek vypovídají o charakteru státu a státní moci, tudíž jsou 3 základní klasické státní formy:
- monarchie (zdroj moci a suverénem vlády monarcha, moc je odvozena od něj a vykonávána jeho jménem)
-aristokracie (zde jsou skupiny či elity, z privilegované vrstvy pochází moc a jí odpovědné orgány vládnou)
- demokracie ( zdroj moci a suverénem je lid, všechna moc je od lidu a lid sám vládne)

72. Forma vlády (pojem, klasifikace, včetně příkladů konkrétních států)
Forma vlády – představuje vztah občanů ke státní moci a povahu, složení a vzájemné vztahy mezi nejvyššími státním orgány
- představuje část Organizace státní moci a režimu jejího fungování – viz otázka 71

Podle vztahu občanů ke státní moci lišíme formu vlády na:
- demokratickou –vláda lidu
- Nedemokratickou – monokracie, autokracie, aristokracie, plutokracie, oligarchie

Podle povahy, složení a vzájemných vztahů mezi nejvyššími státními orgány známe: republiky – parlamentní (Německo ČR), prezidentské (USA, Rusko - předseda)
Monarchie – absolutní (Bahrajn, Katar, Maroko, Vatikán – teokracie) či konstituční (Belgie, Dánsko, Japonsko, Monako, Nizozemsko, Thajsko…)

Demokratická forma vlády – předpokládá zejména 1. svobodné legitimní volby, 2. realizaci všech znaků právního státu (suverenita lidu, princip dělby moci, omezené vlády, vázanost státu ústavou, zákony, mezinárodní závazky, právní jistota, spravedlnost atd.)

Demokracii lze klasifikovat např. na:
a) formální (bez garancí) a contrario reálnou
b) přímou (např. všelidové hlasování, územní plebiscit) a contrario nepřímou (zastupitelskou - parlamentní)
c) omezenou (formou „volebních cenzů“) a contrario neomezenou (pro všechny státní občany)!