1.

Úvod

2.	Problematika zrakově postižených

3.	Historie výchovy a vzdělávání

3.1.	Louis Braille

3.1.1

Braillovo písmo

4.	Rady pro styk s nevidomými

4.1	Deset užitečných NE

5.	Zařízení pro vzdělávání zrakově postižených

5.1

Raná péče

6.	Specifika vzdělávání zrakově postižených

6.1	Zásady vzdělávání

7.	Speciálně pedagogické centrum pro zrakově postižené

8.	Osobní zkušenost

9.

Závěr

"2 Problematika zrakově postižených
Zrak je nejdůležitějším lidským smyslem. Lidem zprostředkovává více jak 80% informací z okolního světa. Člověku umožňuje orientovat se prostoru, porovnávat a vnímat například tvar, barvu, velikost, hloubku, vzdálenost ale i klid a pohyb v okolním světě. Zrak je velmi důležitým faktorem i při komunikaci, především té neverbální. Což u zrakově postiženého jedince vyvolává informační deficit, který je nucen kompenzovat sluchem, hmatem, čichem, neúměrně větší pohybovou aktivitou a především svými dosavadními osobními zkušenostmi, pokud ke ztrátě nedošlo již v raném dětství. [1]

3 Historie výchovy a vzdělávání
Jednou z nejvýznamnějších osobností, které se do edukace zrakově postižených zapsaly, je zřejmě Louis Braille, o kterém se později zmíním detailněji. Ze zahraničních osobností je velmi důležitým i Oskar Pichta, který zkonstruoval tzv. Pichtův psací stroj. Ten již od roku 1897 slouží k rychlejšímu a snadnějšímu zapisování znaků Braillova písma.
U nás je výchova a vzdělání zrakově postižených spjata především se dvěma pražskými ústavy pro nevidomé. Hradčanským (1807) a Klárovým (1832). Systematická péče se zrakově znevýhodněnými se však datuje až od počátku 20. století.

3.1 Louis Braille
Narodil se 4. ledna 1809 v malé francouzské vesničce. Důsledkem poranění ostrým nástrojem ve třech letech oslepl. V Deseti letech nastoupil do Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Tenkrát se tam pro čtení a psaní používalo dvanáctibodové písmo Charlese Barbiera. Při vzniku bylo toto písmo určeno pro vojenské účely, neboť jej bylo možné číst i psát v zákopech za tmy, bez nutnosti rozsvěcovat světlo. Pro hmatové vnímání nevidomých se však neosvědčilo, protože jednotlivá písmena překračovala akční radius prsů a čtenáš byl nucen každý znak ohledávat vertikálním směrem, což zpomalovalo plynulost čtení a tím i srozumitelnosti textu.
Bylo potřeba vytvořit novou soustavu písma, která by lépe odpovídala možnostem hmatového vnímání. Za tím účelem byla vyvolána žákovská soutěž, v níž byl jako nejlepší ohodnocen návrh tenkrát šestnáctiletého Louise Brailla.
O devět let později, v roce 1834, zveřejnil tento nadaný nevidomý student také svůj bodový notopis. Vedením ústavu v Paříži bylo však jeho písmo odmítáno a trvalo celých 25 let, než byl Braillův systém přijat. Stalo se tomu roku 1850, pouhé dva roky před jeho smrtí."

Seminární práce z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Práce obsahuje obrázky. Čistý text je v rozsahu cca 4 stran.