"Filmové adaptace děl Vladislava Vančury

Nejvýznamnější adaptace Vančurova díla a snad jako nejlepší film české kinematografie je označován snímek Marketa Lazarová. Do filmové podoby ji v roce 1967 převedl František Vláčil. Příběh Marketa, dcera zemana z Obořiště, která se nestala jeptiškou, ale nedobrovolnou milenkou divokého Mikoláše Kozlíka, syna vyhlášeného loupeživého rytíře, jehož rod je pronásledován královým vojskem, se nestala pouze historicko-kostýmním filmem, ale strhující podívanou, přestože se ji nepodařilo realizovat v původně zamýšleném rozsahu. Nutno ještě podotknout, že s režisérem na scénáři spolupracoval František Pavlíček.

O rok později vznikla další výborná adaptace Vančurova díla. Novelu Rozmarné léto převedl na filmové plátno Jiří Menzel. Režisér si ve filmu zahrál komedianta Arnoštka, který se svou společnicí Annou (Janou Drchalovou-Preisovou) vytrhne z hašteření jednoho nevyda-řeného léta tři přátele: lázeňského mistra Antonína (Rudolfa Hrušinského), majora (Vlastimila Brodského) a abbého (Františka Řeháka). Na scénáři s režisérem spolupracoval Václav Nývlt.

Tři příběhy o ošidnostech lásky a velkých i malých zradách zamilovaných natočil v roce 1971 pod názvem Luk královny Dorotky režisér Jan Schmidt. Ze stejnojmenné knihy si vy-bral povídky: Brusič nožů, Konec vše napraví a Dobrá míra. V všech povídkách hrají vždy stejní představitelé, ale zcela rozdílné typy a charaktery postav.

Ve dvacátých letech minulého století se na jihočeském zámečku Kratochvíle odehrává děj knihy Konec starých časů. V roce 1990 natočil podle ní režisér Jiří Menzel, sice na zámku Krásný Dvůr, stejnojmenný film. Nový majitel panství velkostatkář Stoklasa a jeho rodina jsou poctěni návštěvou svérázného cizince, který se představí jako kníže a plukovník. Někteří mu věří, jiní ho mají za podvodníka... Podobně jako Vančurůva předloha, čekal i scénář Jiřího Blažka několik let na realizaci.

V roce 2002 pro televizi jako pětidílný seriál zpracoval Miloslav Luther Útěk do Budína. Na scénáři s ním spolupracovali Martin Porubjak a Marian Puobiš.

5. Závěr
Vladislav Vančura byl bezesporu unikátním umělcem. Jeho hledání a snaha o novou po-dobu společnosti i uměleckého díla znamenala veliký přínos české kultuře. Jeho význam z hlediska moderní světové literatury je poněkud nedoceněn. Lze to přičíst, ve srovnání s jinými autory, obtížnému překladu jeho děl. Pro nás však znamená jeho stále živý odkaz trvale půso-bivou a inspirující hodnotu."

Důležité pojmy jsou zvýrazněny tučně.