1.

Úvod

2.	Teorie percepce

2.1.	Organizace percepčního pole (to, co vnímáme)

2.2.	Ve vnímání se rozlišují dva druhy zážitků

3.	Tvarové zákony Maxe Wertheimera

4.	Druhy vnímání

5.	Rozpoznávání objektů

6.	Fáze vnímání

7.	Vlastnosti vnímání

8.	Další typy vnímání

9.	Vnímání pohybu

10.	Prostorové vidění

10.1.

Monokulární vodítka

10.2.

Binokulární vodítka

11.	Stálost vnímání

12.	Percepční iluze

12.1.

Opticko geometrické klamy

13.	Individuální rozdíly ve vnímání

"Percepci lze charakterizovat jako organizaci a interpretaci senzorických informací. Výsledkem tohoto procesu jsou vjemy, které se mnohdy velmi liší od neúplných údajů zaznamenávaných našimi smysly. Tok senzorických informací proudí do mozku, kde jsou zpracovány, jejich konečná fáze probíhá v lidském vědomí. Podstatou vnímání je odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích.

Teorie percepce
V současnosti lze vystopovat dvě hlavní a velmi nosné teorie percepce.
1. Konstruktivní percepce: Ta je ovlivněna dřívějšími zkušenostmi a dalšími kognitivními procesy, včetně myšlení. Zastánci této teorie se zabývali malými dětmi, které v raných fázích vývoje získávají porozumění okolnímu světu na základě zkušenosti s manipulací předmětů. Tedy učením a zkušeností.
2. Přímá percepce: Jde o nativistickou teorii, každý živý organismus je vybaven vrozenou senzitivitou vůči podmětovým vzorcům. Z toho vyplývá, že vnímání je do značné míry nezávislé na zkušenosti (učení). Jde tedy o vrozené percepční programy, které jsou výsledkem dlouhodobého evolučního vývoje.
Organizace percepčního pole (to, co vnímáme):
Lidé člení vjemové pole na několik hlavních částí. Percepční organizací se zabývala německá tvarová psychologie. Její zástupci zjistili mnohé informace, které sdružili do tzv. tvarových zákonů neboli zákonů organizace. Základní vlastnosti vnímání je centrace (soustředění) se na jednu část vjemového pole, která je tvořena figurou (předmět vnímání) – výrazná, jasná a zřetelně ohraničená. V pozadí jsou všechny ostatní předměty, které jsou vnímány nezřetelně a mlhavě. Figura může být i objekt v pozadí a hlavní předměty se mohou stát pozadím. Dané rozdělení platí pro všechny smysly až na jednu výjimku, kterou je reverzibilní figura, kde dochází k pravidelnému prostřídání figury a pozadí a naopak. "

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.novyvek.cz/?sekce=maminka&pg=clanek&id=163.