1.

ÚVOD

2.	METODOLOGIE

2.	1. Metoda komparace

2.	Volba objektů komparace

2.	3. Cíl výzkumu a výzkumná otázka

2.	3. 1. Definice pojmů

3.	STAV BÁDÁNÍ A PRAMENNÁ ZÁKLADNA

4.	VÝCHOVNÉ CÍLE VÝUKY DĚJEPISU NA STŘEDNÍ ŠKOLE

V DOBĚ PRVNÍ REPUBLIKY

4.	1. Prvorepublikové školství

4.	1. 1. Školský systém

4.	1. 2. Školské reformy a právní úpravy školského systému

4.	1. 3. Preferované výchovné cíle

4.	2. Postavení dějepisu ve školních osnovách

4.	2. 1. Dějepis v prvorepublikovém středním školství

4.	2. 2. Výuka dějepisu

4.	2. 3. Vztah výuky dějepisu k příbuzným předmětům

4.	2. Hodinová dotace předmětu dějepis

4.	2. 5. Dějepisné osnovy

4.	3. Cíle výuky dějepisu

4.	3. 1. Všeobecné výchovné cíle ve středním školství

4.	3. 2. Výchovné cíle předmětu dějepis na střední škole

5.	VÝCHOVNÉ CÍLE VÝUKY DĚJEPISU NA SŠ PO R. 1989

5.	1. Školství po r. 1989

5.	1. 1. Ve zkratce o letech 1938 – 1989

5.	1. 2. Organizační struktura současného školství

5.	1. 3. Školské reformy a právní úpravy školského systému

5.	2. Dějepis po r. 1989

5.	2. 1. Postavení dějepisu mezi školními předměty

5.	2. 2. Problematika a trendy výuky dějepisu po r. 1989

5.	2. 3. Okruhy kmenového učiva historie ve Standardu

vzdělávání

5.	2. 4. Vzdělávací obsah dějepisu v Rámcovém vzdělávacím

programu

5.	3. Cíle výuky dějepisu na gymnáziu

5.	3. 1. Výchovné cíle gymnázia podle Standardu vzdělávání

5.	3. 2. Cíle předmětu dějepis podle Standardů vzdělávání

5.	3. 3. Výchovné cíle gymnázia podle Rámcového vzdělávacího programu

5.	3. 4. Cíle předmětu dějepis podle Rámcového vzdělávacího

programu

5.	3. Dějepis jako maturitní předmět a jeho funkce

5.	3. 6. Dějepis v Evropském kontextu

6.

KOMPARACE

6.	1. Dobová východiska, stav školství a postavení dějepisu

6.	2. Výchovné cíle dějepisu

6.	2. 1. Vzdělávací cíle výuky dějepisu na střední škole

6.	2. 2. Individuální a mravní cíle výuky dějepisu na střední škole

6.	2. 3. Sociální cíle výuky dějepisu na střední škole

6.	3. Shrnutí

7.

ZÁVĚR

8.	SEZNAM LITERATURY

9.	SEZNAM ZKRATEK

10.	SEZNAM PŘÍLOH, PŘÍLOHY

 

"Československá republika přejala systém rakousko – uherského školství, který zůstal s drobnými úpravami zachován až do druhé světové války. Od zavedení šestileté povinné školní docházky Johannem Ignazem Felbigerem r. 1774 existovaly tři typy základních škol – triviální v jednotlivých obcích, hlavní v krajských městech a normální v zemských městech. Na středním stupni školství stálo gymnázium. Od poloviny
19. století vznikají vedle klasických gymnázií matematicko – přírodovědné reálky.
R. 1869 bylo Hasnerovými zákony (též Květnový školský zákon) primární vzdělání prodlouženo na osmiletou povinnou školní docházku, reforma dala v rámci primárního vzdělání vzniknout škole skládající se z pětileté školy obecné a tříleté měšťanské (později občanské) školy.




Tab. č. 1: Organizační struktura prvorepublikového školství:

Prvních 5 let povinné školní docházky Navazující tři – čtyři roky školní docházky Závěrečné 3 - 4 roky školní docházky
Obecná škola (Vyšší) obecná škola
Občanská škola Učitelské ústavy
Střední odborné školství
Vyšší gymnázium*
Vyšší stupeň reálky*
Nižší gymnázia a nižší stupeň reálky*

* Studenti nižšího stupně gymnázia mohli na jeho vyšším stupni nastoupit na reálné gymnázium nebo pokračovat ve studiu klasického gymnázia. Studenti nižší reálky mohly na jejím vyšším stupni zvolit reformně reálné gymnázium nebo pokračovat v reálce.

V systému prvorepublikového školství se nachází již několik typů středních škol. Především jde o zmíněné klasické gymnázium. Gymnázia vznikají na našem území od poloviny 16. století. Původně byla šestiletá s dvouletou filozofickou nástavbou, připravující na vysokoškolské studium. Od poloviny 19. st. bylo Exner – Bonitzovou reformou prodlouženo na osmileté a rozčleněno na dva čtyřleté stupně (nižší a vyšší gymnázium). Studium na gymnáziu bylo ukončeno maturitní zkouškou. Název „klasické“ je odvozen od zaměření na klasické jazyky – latinu a řečtinu: Gymnázium zdůrazňuje „pěstování jazyků klasických a užívá jich k tomu, aby uvádělo žáky v přímý styk s kulturou řecko-římskou a tak je vedlo k přímému poznání souvislostí novodobé kultury se světem antickým; vyhovuje tím také potřebě studijních oborů vysokých škol.“
Dále jde o reálky: „Z původní přípravky pro činnost zejména v zemědělství
a průmyslu, eventuálně pro další studium na školách technického zaměření, se stala
r. 1868 sedmiletá všeobecně vzdělávací škola.“ V Rakousku – Uhersku jsou reálky zakládány od r. 1804. První reálka na našem území vznikla r. 1811 v Brně. Studium na reálné škole je členěno na nižší (4 roky) a vyšší (3 roky) a ukončeno maturitní zkouškou. Na reálkách se nevyučoval latinský a řecký jazyk, ale francouzština a další jazyk živý dle výběru na dané škole. Reálky byly zrušeny r. 1948."

Práce obsahuje tabulky o rozsahu cca 20 stran.