1.

Výklad

a) Dělení podle různých kritérií
b) Tématem

3.	Výklad /pojednání/

a) Kompozice výkladu a pojednání
b) Jazykové prostředky
c) Zvláštnosti mluvených odborných projevů
d) Zvláštnosti psaných odborných projevů

"Kompozice výkladu a pojednání
Kompozice výkladu a pojednání může být různá. Nejběžnější typy jsou:
a) autor vychází z popisu jednotlivých systematicky utříděných jevů a uvádí spojitosti mezi nimi. Takový výklad má ráz převážně popisný. Popisuje situace, nedojde k závěru, pouze pojem vysvětluje.
b) Autor se soustřeďuje především na rozbor příčinných vztahů (dokazuje jejich pravidelnost, zákonitost, historické či místní podmínky aj.) Z pravidelnosti a zákonitosti vztahů vyvozuje definice, pravidla a zákony, jejichž platnost pak ověřuje na jednotlivých příadech. Takový výklad má ráz dokazující.

Při dokazování rozeznáváme dvojí postup:
Indukce – od jednotlivých částí k všeobecným, závěrečnému pravidlu, zákonu, poučce
Dedukce – je postupl opačný, od definice pravidla apod. ke konkrétním jevům skutečnosti

Návrh osnovy:
I. Úvod – uvedení do tématu, do problematiky, proč
II. Vlastní výklad
1. Cíle výkladu
2. Použité metody
3. a) Konkrétní výklad převážně popisný
b) Konkrétní výklad převážně dokazující – buď indukce
c) Konkrétní výklad převážně dokazující – nebo dedukce
III. Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, poučení, zdůraznění stěžejních bodů výkladu, význam pro praxi, využití, popř. výzva.

Jazykové prostředky
Jasnosti a srozumitelnosti výkladu se dosahuje správným výběrem slov, zvláště odborných názvů a jasnou, nepřetíženou stavbou. Můžeme zde zaznamenat intelektualizaci jazyka: nárůst termínů, těsné vazby, jmenné vyjadřování (podstatná jména slovesná: např. „při projednávání“ místo „když se projednávalo“, výrazy slovesně jmenné – např. „provádět výzkum“ místo „zkoumat“.)Užívat málo přívlastků."

Psané v poznámkách.