"1. KAPITOLA Úvod: Syndrom pomáhajících
- vcítivé chápání slabostí a nedostatků – vlastních icizích – je právě předpokladem účinné pomoci.
- nikdo nemůže druhému pomoci vyřešit problém, který ještě sám nezvládl, nikdo nepřivede pacienta dál, než je on sám. Jak chcete pacienta zbavit psychosomatického onemocnění, jímž ještě sákm trpíte?
- je smysluplnější zahájit v nedokonalostech vývojový proces než vynucovat jejich odstěpení
- syndrom pomáhajících, neschopnost vyjádřit vlastní pocity a potřeby, je velmi rozšířený. Je třeba zlepšit psychohygienu v pomáhajících profesích, o duševní zdraví příslušníků pomáhajících profesí není obzvlášť dobře postaráno.
V pomáhajících profesích jsou psychické (i jiné) poruchy často skrývány a bagatelizovány
- nedostatek otevřené vzájemnosti se ve vztahu pomáhající-klient stal osobnostním rsem. Klient má vyjádři své potřeby a hledat jejich možnosti uspokojení, pomáhající musí vyjádření svých potřeb ponechat stranou. Hrozba užívání psychofarmak, alkoholu, drog. Jako příčinu uvádějí přepracování, trvalou únavu, přemýhání tlesných onemocnění
- častou duševní poruchou při syndromu pomáhajících je deprese. Suicidální aktivity jsou motivovány velmi komplexně a nedají se jednoduše přiřadit k nějaké určité duševní poruše (společným jmenovatelem okolností vedoucích k sebevraždě je narušený vývoj ideálu Já a Nadjá
- narcistická ématika hraje u syndromu pomáhajících ústřední roli
- pro pomáhající je velmi těžké akceptovat pro sebe pomoc (mluví se až o neurotické fobii)
- syndrom pomáhajících je spojením charakteristických osobnostních rysů, jež dělají ze sociální pomoci na účet osobního vývoje strnulou životní formu
- vlastní slabost a potřebnost pomoci je popírána
- nedostatečná schopnost projevit splnitelná přání (tato přání jsou spíše hromaděna a pak jsou vyjadřována jako výčitky vůči okolí

2. KAPITOLA K antropologii altruismu
Altruistické způsoby chování – připravenost přijmout ohrožení vlastního blaha kvůli prospěchu jedince stejného druhu
Egoistické chování – zde se počítá s poškozením příslušníka stejného druhu v zájmu vylepšení šancí individua na přežití
- ochrana potomků je nejdůležitějším zdrojem altruismu (to lze pozorovat i u primátů)
- během dlouhého dětství je člověk nezbytně odkázán na ochranu dospělých. V dialogu s nimi vznikají základní formy pro utváření sociálních vztahů v dospělosti
- technické dovednosti (k lov, rybolovu, hrnčířství, zhotovování zbraní a nástrojů) jsou získávány stejně jako sociální postoje nápodobou a jsou upevněny a posíleny sociálním uznáním. Obojí – schopnost nápodoby a závislost na sociálním uznání – je biologickým nositelem nejrozmanitějšího a nejrůznějšího rozvoje lidského chování
- společensky předem dané, identifikací přijaté symbolické struktury té kter kultury, přetvářejí a formují biologické potřevy, jako je hlad, žízeň libido, orientace, neměnnost prostředí atd.
- existuje vlastní hnací síla, jež je oreintována nezískávání a rozšiřování mechanismů zvládání života (např. řeč, technické a sociální dovednosti), a tím je aktivita nesená zvdavostí
- primární sociální vztaženost člověka byla v psychoanalýze zřetelně spatřena teprve s výzkumem narcismu
- šaman je zpravidla příslušníkem kmene, jenž je nejvíce povinován ideálním představám skupiny"

Práce obsahuje překlepy.