Šamoty jsou univerzálním materiálem na všechny vyzdívky, kromě některých hutnických a koksárenských peci. Základní složkou šamotu je kysličník hlinitý a křemičitý. Obsahuje-li šamot více kysličníku křemičitého, má charakter kyselý, obsahuje-li více kysličníku hlinitého, má charakter zásaditý.
Tvarovaná šamotová staviva (tvarovky) se vyrábějí ze směsi plastických hmot (jílů, kaolinů) a ostřiva (z pálených lupků, jílovce, z křemenného písku, šamotu apod.).
Šamotové výrobky se nesmějí vyrábět pouze z plastických surovin, protože by se při sušení a pálení smršťovaly a deformovaly. Proto se do šamotových výrobků přidává ostřivo, tj. hmoty, které se při sušení a pálení už podstatně nemění, takže vytvářejí kostru výrobku a výrobek si po dobu výrobních postupu (sušení, pálení) udržuje žádaný tvar a rozměry.
Plastické suroviny – kaolíny a žáruvzdorné jíly – jsou kaolinitové horniny. Kromě uvedených základnách surovin jsou ve hmotě různé přimíšeniny.
Ostřivo jsou pálené drcené lupky, jíly a hlíny, ale i odpadové šamotové úlomky z keramické výroby.

Podle jakosti rozeznávámé šamot
• Obyčejný – na zdivo a klenby, použitelný při teplotách od 1 200 do 1 300oC
• Polotvrdý – hutnější a pevnější než obyčejný, použitelný také při teplotách od 1 200 do 1 300oC
• Tvrdý – velmi hutný, pevný a odolný proti náhlým změnám teploty
• Kyselý – s menší odolnosti proti náhlým změnám teploty
• Lehčený – velmi pórovitý, vhodný na izolace méně mechanický namáháné
• S mastkem – s nízkou tepelnou roztažnosti a s malou elektrickou vodivosti
• S větším obsahem Al2O3 – na velmi namáhané části peci při teplotách od 1 400 do 1 500oC
• Pro speciální účely – vhodný při teplotách od 1 200 do 1 300oC
• Pro sklářské účely – na vyzdívky dna pánví sklářských peci
Aj. např. Tenselit nebo Levisil

1.2.1 Výroba šamotových tvarovek
Základní směs se připraví na formování. Suroviny je však třeba předem pro směs upravit. Plastické pojivo se upravuje postupným drcením, sušením, jemným mletím a proséváním.
Ostřivo z lupků a jílů se upraví lisováním z vlhkého rozemletého jílů, který se vypálí až do spečení. Po vypálení se vzniklá hmota drtí, rozemílá a přesívá. Mletý jíl a ostřivo se smíchají v předepsaném poměru a navlhčí se. Množství vody závisí na způsobu zhutňování. Po ručním nebo strojním zhutnění ve formách následuje předsušení na minimální vlhkost 1 až 2%. Výrobky se suší v nadpecních sušárnách nebo v tunelových sušárnách při teplotě 100 až 150oC a nakonec se vypalují v peci, aby se dosáhlo spečení hmoty a objemové stálosti za vysokých teplot. Teploty při vypalování bývají podle druhu materiálů 1 250 až 1400oC. Doba vypalování závisí na rozměrech tvarovky."

Seminární práce z předmětu Stavební konstrukce a materiály.