1.	Pojem práva ; právo objektivní a právo subjektivní ; právo pozitivní a právo přirozené.

2.	Pojem a druhy pramenů práva.

3.	Normativní právní akty ; ústavní zákony , ústava , zákony a kodexy , prováděcí předpisy ; vnitřní předpisy.

4.	Obyčejové právo ; právní obyčeje a zvyklosti.

5.	Právní precedenty ; soudcovské právo.

6.	Normativní právní smlouvy.

7.	Prameny práva České republiky. Prameny evropského práva.

8.	Pojem a struktura právních norem.

9.	Druhy právních norem.

10.	Časová , prostorová a osobní působnost právních norem.

11.	Jednota práva ; kriteria členění práva na právní odvětví , právní instituty.

12.	Právo mezinárodní a právo vnitrostátní.

13.	Evropské právo a jeho členění.

14.	Právo veřejné a právo soukromé.

15.	Právo hmotné a právo procesní.

16.	Subjektivní práva a povinnosti.

17.	Vznik , změna a zánik subjektivních práv a právních povinností ( právní tituly )

18.	Právní subjektivita ; druhy subjektů práva.

19.	Druhy právní způsobilosti.

20.	Aplikace práva orgány veřejné moci.

21.	Akty aplikace práva a jejich klasifikace.

22.	Pojem a funkce interpretace práva. Závaznost a významnost interpretačních závěrů v oblasti práva.

23.	Metodologické direktivy interpretace práva ; základy právní argumentace.

24.	Subjektivní a objektivní právní odpovědnost.

25.	Klasifikace deliktů a právní odpovědnosti.

26.	Vztah práva a státu ; doktrína právního státu a doktrína „ rule of law“

27.	Demokratický právní stát.

28.	Základní práva a svobody a jejich ochrana.

29.	Legalita a legitimita , právní stát. právní záruky ústavnosti a zákonnosti.

30.	Státoprávní záruky právního státu.

"1. Pojem práva ; právo objektivní a právo subjektivní ; právo pozitivní a právo přirozené.


Pojem práva - nelze jednoznačně vyměřit
- minimálně duální jev
- polysimní (vícevýznamový) výraz

 právo objektivní – souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem, jsou v oficiálních, státem uznaných pramenech práva

 právo subjektivní – možnost chování zaručená právním subjektům objektivním právem, nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce. významný je rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním v jeho mezích, které se označuje jako výkon práva

 právo pozitivní – je státem dané, je platné, monistický přístup, tvořeno soustavou právních norem (objektivní právo, soustava subjektivních práv a jim odpovídající právní povinnosti)

 právo přirozené – souhrn principů a nezadatelných subjektivních práv, nezávislé na státu opírá se o argumentaci teologickou, antropologickou a racionalistickou
2. Pojem a druhy pramenů práva.

Prameny práva - je pojem o více významech zahrnující:
a) formální smysl(vnější forma,uznaná státem,obsahující právní normy)
b) materiální smysl (obsah těchto norem)
c) gnoseologické pojetí (veškeré informace o právu, zdroj informací – nejen zákony apod. ale také právní literatura, dokumentace procesu atd.)
- hlavní právní systémy: kontinentální, anglosaský, islámský

 právní předpisy – obecně závazné normativní právní akty (zákony, vyhlášky,…)

 soudní precedenty

 normativní právní smlouvy – smlouva obsahující právní normy jako obecně závazná pravidla chování (např.: Charta OSN)

 právní obyčeje – vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností a státem

 jiné prameny práva – v anglosaském právu např.: odborná literatura, rozum, …

 právní řád České republiky – systém pramenů práva obsahující právní normy ČR"

Velmi stručné.