1.	Filosofie - předmět, disciplíny, vztah k jiným formám vědění

2.	Vývoj filosofie

2.1.	Antická filosofie

2.1.1.

Předsokratovská filosofie

2.1.2.

Antropologická filosofie

2.1.3.

Systematická filosofie

2.1.4.

Helénistická filosofie

2.2.	Středověká filosofie

2.2.1.

Patristika

2.2.2.

Scholastika

2.3.

Renesance

2.3.1.

Filosofie přírody - astronomové

2.3.2.

Filosofie společnosti - politici

2.4.	Novověká filosofie

2.4.1.

Racionalismus

2.4.2.

Empirismus

2.4.3.

Osvícenství

2.4.4.

Immanuel Kant

2.5.	Filosofie 19. století

2.5.1.

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

2.5.2.

Ludwig Feuerbach

2.5.3.

Marxistická filosofie

2.5.4.

Pozitivismus

2.5.5.

Iracionalismus

2.5.6.

Voluntarismus

2.6.	Filosofie 20. století

2.6.1.

Fenomenologie

2.6.2.

Pragmatismus

2.6.3.

Existencionalismus

2.6.4.

Filosofie bytí

2.7.	Česká filosofie

2.7.1.

Nejstarší filosofové

2.7.2.

Filosofie 19. století

2.7.3.

Filosofie 20. století

2.7.4.

Současní filosofové

"Scholastika

- 9. – 15. století
- schola = škola z latiny
- obrana církevních dogmat
- scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech, od 12. stol. i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko..)

a) raná scholastika
- spor o univerzálie
- 1) realismus - obecné (univerzálie) existují ve skutečnosti, mají vyšší skutečnost než jednotliviny (singularia)
2) nominalismus - ve skutečnosti existují jen jednotliviny, obecné pojmy jsou pouhými jmény, jsou pouze v intelektu

- realisté
Jan Scottus Eriugena (810 - 878)
- klade důraz na rozum, který vysvětluje víru vycházející ze zjevení (pravé náboženství = pravá filozofie = zákl. východisko celé scholastiky); v případě rozporu má rozum přednost; z víry podle něj vychází svobodná lidská vůle

Anselm z Canterbury (1033 - 1109)

Vilém ze Champeaux (1070 - 1121)

- normalisté
Jan Roscellinus z Compiegne (1050 - 1120)
- skutečnost sestává pouze ze samých jednotlivin - obecné pojmy jsou vymyšlená jména, neexistuje "člověčenskost", ale jen jednotliví lidé, neexistuje "bělost", ale jen bílé věci apod.
- poté, co aplikoval svoje učení na Boží Trojici (došel de facto k existenci tří bohů, což musel odvolat)
Pierre Abelard (1079 - 1142)

b) vrcholná scholastika
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
- narozen blízko Neapole
- brzy vstoupil do dominikánského řádu
- člověk poznává svými smysly správně, nemůže ovšem proniknout do toho, co smysly poznat nelze - do obsahu víry (Trojjedinost Boha, vtělení Krista, vzkříšení těla), to může pouze přijmout na základě víry
- Boží existenci lze dokázat rozumem pěti způsoby:
1) všechno je něčím pohybováno, nic se nepohybuje samo od sebe - na začátku této řady musí být někdo, kdo pohybuje, ale s kým už nemá kdo pohybovat, to je Bůh
2) každý účinek má nějakou příčinu, v řadě příčin nelze jít do nekonečna, existuje tedy příčina, která není ničím účinkem = Bůh
3) jsou věci nahodilé (mohou a nemusejí být) a nutné (musí být), věc nemůže zároveň být a nebýt, urč. věc nemůže najednou nebýt - musí být věci, které jsou nutné buď z někoho jiného nebo samy ze sebe - něco musí existovat, co musí být jako první nutně samo ze sebe = Bůh
4) ve všech věcech je něčeho více a něčeho méně, to však má mysl jedině tehdy, existuje-li nějaká míra, která má toho plnost = Bůh;
5) všechno má nějaký cíl, i nerozumná přírodní tělesa, nelze se domnívat, že tohoto cíle dospívají náhodou jako se nelze domnívat, že šíp byl vstřelen do terče bez přítomnosti nějakého lukostřelce - existuje rozumová bytost, která nařizuje přírodní bytosti k cíli = Bůh."

Práce má kompilační charakter. Psáno heslovitou formou. Česká filosofie čerpá z: http://www.imaturita.cz/scripts/text_show.php?id=401.