1.	Podnikatelské riziko a způsoby jeho měření

2.	Kde je vysoká neúspěšnost podnikání

2.1	Operace na trhu

2.2	Porovnání zemí Západní Evropy a zemí s tranzitní ekonomikou

3.	Jaký je vztah mezi nejistotou a rizikem

4.	Jaké jsou hlavní příčiny podnikatelských rizik

5.	Postoje k riziku

5.1	Na čem závisí postoj managera

6.	Ochrana proti rizikům

6.1	Riziková politika

6.2	Defenzivní a ofenzivní přístup

7.	Požadovaná výnosnost a riziko

7.1	Měření rizika v oblasti investičního rozhodování

7.2	Očekávaná hodnota peněžních toků z investice

7.3	Směrodatná odchylka – absolutní míra rizika

7.4	Variační koeficient – relativní míra rizika

8.	Příklad výpočtu rizika při uvedení nové výrobní linky do provozu

“ Ochrana proti rizikům

V tržní ekonomice podnikatelské riziko dopadá převážně na podnik na vlastníky, management i zaměstnance. Jen z menší části má vliv na stát např. snižování daní, věřitele banky.
Opačně tomu bylo v případě centrálně řízené ekonomiky, kdy hlavní riziko nesl převážně stát, méně zaměstnanci.

Podnik se tedy snaží chránit proti riziku a provádí rizikovou politiku tj. řízení rizika.

Rizikovou politiku tedy definujeme jako takovou činnost podniku, která zahrnuje:
• Identifikaci rizika (příčiny, druh rizika)
• Měření stupně rizika (vysoký stupeň rizika, normální, nízký)
• Kvantifikaci vlivu rizika na podnikatelskou činnost (vliv rizika na zisk, finanční situaci apod.)
• Ochranu proti rizikům (rozložení rizika, přesouvání rizika apod.)


Ochrana proti riziku se může provádět dvěma způsoby:

a) Odstraněním příčin rizika a tím jeho eliminací – to nebývá příliš časný případ, je to např. odstranění konkurence ekonomickou, nebo politickou silou tj. např. koupí podniku, prosazením likvidace zahraničních podniků apod. tj. ofenzivní přístup k riziku.

b) Snížení nepříznivých důsledků rizika na přijatelnou míru – např. snížení dopadu finančních ztrát cestou pojištění či diverzifikace rizika. Tomu říkáme defenzivní přístup k riziku.


Defenzivní přístup – eliminace rizika tj. konkrétní způsoby ochrany proti riziku:

1) Volba právní formy podnikání - zda podnikání jako fyzická či právní osoba
2) Prosté omezování rizika - podnik si stanoví tzv. rizikové meze – tj. kam až je ochoten jít do jakého rizika. Např. hranice možného poklesu ceny, hranice zadluženosti či naopak hranice výše poskytnutého úvěru zákazníkovi, nebo např. minimální požadovaná efektivnosti investic.
Toto omezování rizika někdy vyúsťuje až ve vyhýbání se riziku tím, že se podnik vzdá určité činnosti např. se vzdá úvěru a čeká na vlastní kapitál, nebo se vzdá zavedení nové technologie. Takové vyhýbání se riziku ovšem zpravidla omezuje možnosti dosažení vyšších mimořádných výsledků v rentabilitě podnikání.
3) Rozložení (diverzifikace) rizika - jde o rozložení rizika na co největší
základnu a tím i jeho snížení. Nejčastější formy diverzifikace rizika jsou:
a) rozšiřování výrobního programu – vertikálně: podnik si sám vyrábí polotovary, tím omezuje závislost na dodavateli, nebo horizontálně: vyrábí další výrobky
b) geografická diverzifikace – jde o využívání různých zemí pro lepší podmínky např. nižší daně, levnější pracovní síla apod.
c) diverzifikace z hlediska dodavatelů: např. u dodávky nafty, u nás 1-2 dodavatele, v Německu např. několik dodavatelů nafty
d) diverzifikace z hlediska odběratelů – nejen 1 – 2 rozhodující zákazníci, ale několik odběratelů
e) diverzifikace v oblasti finančních investic


ČÍM VĚTŠÍ JE NEZÁVISLOST JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ ČI ČINNOSTÍ, KTERÉ JSOU VÝSLEDKEM DIVERZIFIKACE, TÍM VĚTŠÍ JE OCHRANA PROTI RIZIKU.
Největšího snížení rizika se dosáhne diverzifikaci do činností vzájemně nezávislých např. výroba oceli a potravin, nebo do činností nepřímo závislých např. prodej deštníků a prodej slunečníků, nebo výroba zmrzliny a výroba teplých jídel.

4) PŘESUNUTÍ (FLEXIBILITA) PODNIKÁNÍ – podnik musí být schopen reagovat rychle na změny bez velkých nákladů. Např. výběr technologie pro více účelů.
5) DĚLENÍ RIZIKA – riziko se rozdělí na několik účastníků, kteří se podílejí na společném projektu.
6) PŘESUNUTÍ RIZIKA – jedná se o přesun rizika na jiné subjekty, pomocí smluv (dodavatele, odběratele, leasingové společnosti apod.).
a) Jedná se např. o stálé ceny dodávaných surovin ve smlouvách při očekávaném růstu cen surovin. Tím se riziko přenáší na dodavatele. Tak lze postupovat jen u ekonomicky slabších dodavatelů.
b) Prosadí se stálé ceny prodejní, nebo určité minimální odebírané množství při očekávaném poklesu realizovaných cen. Tak lze postupovat zase jen u ekonomicky slabších odběratelů či v případě převahy prodávajících na trhu.
c) Přenesení rizika formou leasingu na leasingovou společnost
d) Termínované obchody

7) POJIŠTĚNÍ - je zvláštní forma přenesení rizika na pojišťovnu za úplatu. Vztahuje se převážně na měřitelná rizika objektivního charakteru – tzv. pojistitelná rizika (živelné škody, krádeže). V poslední době se rozšiřuje pojištění rizik dříve nepojistitelných např. investování v zahraničí, riziko v zahraničním obchodě, ve stavebnictví tzv. garanční pojištění apod.
8) TVORBA REZERV V PODNICÍCH - např. rezervní fondy, pojistné zásoby apod."

Vypracováno do předmětu Podnikové finance. Práce je přehledná, klíčová slova jsou graficky označena.
Obsahuje tabulky.