1.	Příčiny reformace

2.	Reformace v Německu

3.	Nepokoje v Německu

4.	Švýcarská reformace

5.	Reformace v Anglii

6.	Šíření reformace

7.	Protireformace

"Protireformace
- úspěchy reformace posílily hlasy volající po větších reformách katolické církve
- do italského Tridentu byl papežem Pavlem III. koncil, který zde mezi lety 1545 – 1563 s přestávkami třikrát zasedal, podle papeže se měly vyřešit 3 sporné otázky: ukončení náboženských sporů, všeobecná reforma církve, osvobození křesťanů od útlaků nevěřících, dále mělo být objasněno postavení papežství uvnitř církve
- první zasedání roku 1545 bylo poněkud prořídlé (nedorazil nikdo z Němců), byli přítomni biskupové ze Španělska a Itálie, přičemž obě strany stály proti sobě, roku 1547 byl koncil rozpuštěn, aniž by se dospělo k reformě, další sněm se sešel v letech 1551-1552, přibylo několik Němců, ale nedorazili Francouzi (kvůli válce s císařem), plodné bylo až zasedání v letech 1562-1563 - závěry koncilu byly takové: katolické náboženství se přesně vymezilo vůči jiným konfesím (protestantismus = hereze), stanovil se nový pořádek církevního života, apokryfy a církevní tradice byly postaveny na roveň Písmu, bylo vyhlášeno, že by se katolíci měli pravidelně zúčastňovat mší, měli by pravidelně chodit ke zpovědi a měli by být lépe poučeni o své víře (vzdělávání v pravé víře – indoktrinace), k lepšímu vzdělávání kněží bylo stanoveno zřízení diecézních seminářů, prodávání odpustků bylo shledáno jako velmi prospěšné křesťanské společnosti, bylo přijato usnesení o svrchovanosti papežské monarchie
- ještě před tridentským koncilem došlo k reformě některých starých řádů a také ke vzniku nových (milosrdné sestry, milosrdné bratři – charitativní poslání), po tridentském koncilu došlo k nárůstu misijní činnosti, která měla katolíkům navrátit ztracené pozice – vůdčí roli zaujali jezuité, byli založeni sv. Ignácem z Loyoly roku 1540 (1543 – pojmenování oficiálně jako Tovaryšstvo Ježíšovo), Ignác obnovil myšlenku, že papežský úřad vyžaduje poslušnost, ať už je charakter držitele jaký chce, a připomenul tak španělské monarchii i protestantům svrchovanou autoritu papežství, poslušnost vůči církvi se vyjadřovala přijímáním svátosti a účastí na mši a bylo povinností „velice chválit náboženské řády, panenství a zdrženlivost, ne už tak manželství, začaly se šířit jezuitské misie – kněží poskytovali vzdělání a úlevu chudým, a pracovali tak pro spásu duší, pronikly až do Číny (1551), Brazílie (1549) atd., masivně se zakládaly jezuitské koleje (Vídeň, Štrasburk, Augšpurk, Innsbruck, Worms atd.), školy (do roku 1640 jich bylo přes 500)
- tridentský koncil byl prvním krokem k protireformaci – okolo roku 1590 ovládal polovinu Evropy protestantismus, okolo roku 1650 už jen jednu pětinu"

Důležité údaje jsou v textu graficky zvýrazněny.