1.

Bullying

2.

Mobbing

3.

Bossing

4.	Sexual harassment

5.	Sebevražedné pokusy

6.	Proces šikanování

7.	Motiv jednání útočníka

8.	Obranné strategie proti různým projevům šikany

" Termínem bullying označujeme šikanování žáků mezi sebou, a to nejčastěji výpraskem, nadávkami, posměchem, pomluvami, hrozbami, okrádáním, vyobcováním z kolektivu.
Mobbing představují naschvály, nadávky a pomluvy mezi kolegy na pracovišti, s cílem přimět šikanovaného odejít z pracoviště (sám, aby dostal výpověď). “O mobbing se jedná tehdy, jestliže se na postiženého útočí alespoň jednou týdně a nejméně po dobu půl roku, a útoky provádí jedna či více osob”, zní definice.
Šikany a hrubosti šéfů vůči podřízeným (s cílem zbavit se jich) nese pojmenování bossing.
Veškeré úmyslné, sexuálně motivované jednání, které uráží důstojnost zaměstnanců na pracovišti (sexuální počínání, vybízení k němu, sexuálně motivované tělesné dotyky, výroky jednoznačně sexuálního obsahu, apod.) zdomácnělo už i u nás pod pojmem sexual harassment (sexuální “harašení”, obtěžování).
Ať je název jakýkoli, vždy jde o projev patologických interpersonálních vztahů.Vztahů, vyvolávajících u oběti obvykle déledobější, stupňující se psychické zatížení a snahu uniknout ze situace jakýmkoliv způsobem. Výjimkou nejsou ani pokusy o únik trvalý, jednou provždy (suicidální, sebevražedné pokusy). Příčiny existence tohoto typu násilného jednání hledají odborníci v osobnosti pachatele, v osobnosti oběti, v podmínkách, ve kterých k šikanování dochází.
Např. výzkumy nebyl potvrzen obecně panující názor, že lidé, na které v práci někdo zaútočí, kteří se stávají na pracovišti obětí šikanování, jsou nezkušení v práci, autoritativní ve svých postojích, provokující, rádi riskující, fyzicky slabí, bez schopnosti proniknout do podstaty věci, nekompetentní, neschopni správně přečíst situaci, nepružní, nerozhodní, konfrontační. Studie obětí útoku zjistily, že napadanými jsou často jedinci zkušení a kompetentní, nekonfrontační, ne výrazně provokativní nebo autoritativní ve svých postojích, fyzicky zdatní, ve svém konání rozhodní, nejsou dobrodruhy. Z toho byl vyvozen praktický závěr, že pro stanovení stupně připravenosti stát se obětí šikanování nejsou rozhodující pouze osobnostní vlastnosti či jednání oběti, ale existence a působení všech faktorů utvářejících situaci násilné interakce, tj. agresivní jednání pachatele, pasivní chování oběti a podmínky (zejména sociální klima lhostejnosti a nevšímavosti ostatních účastníků situace), v nichž k násilné interakci dochází. "