1.

Úvod

2.	Struktura knihy je následující

3.	Freudova koncepce agresivity

4.	Teorie Konrada Lorenze

5.	Behaviorismus a destruktivita

6.	Neurologie a agrese

7.	Chování zvířat

8.	Agrese z hlediska Antropologie

9.

Závěr

"Behaviorismus a destruktivita
Fromm se v této části zaměřil na pojetí F.B. Skinnera. Člověk jedná, cítí, myslí způsobem, který se mu osvědčil jako úspěšná metoda k dosažení toho, co jsme chtěli mít.Agresivita je stejná, jako jiné formy chování je pouze naučená a člověk s ní může nakládat podle své libosti (snaží se vždy dosáhnout co největších výhod).

Neurologie a agrese
Zde se Fromm zabýval otázkou, jaké jsou vrozené příčiny agrese, které faktory narušují rovnováhu a vyvolávají agresi. Agresivní chování je reakcí na všechny typy ohrožení života.Mobilizace agrese v mozku je nastartována v zájmu přežití (jedince či druhu). Tj. fylogeneticky naprogramovaná agrese, jak se vyskytuje u zvířat a i u člověka, je biologicky přizpůsobená obranná reakce (společně s útěkem). Tady se již začíná formulovat první důležitý prvek Frommova konceptu, rozdělení agrese na obrannou a zhoubnou.

Chování zvířat
1. Agresi zde rozděluje do 3 typů :
• Agrese intraspecifická
• Agrese interspecifická
• Agrese predátorů
Agrese intraspecifická (agrese vůči živočichům stejného druhu) - u většiny savců není krvavá,jejím cílem není zabít ,zničit nebo mučit protivníka, ale jde hlavně o výhružné gesto,varování.jde o reakci na ohrožení, není důkaz o tom, že by u zvířat existovalo jakési spontánní agresivní nutkání
Agrese interspecifická (agrese vůči živočichům jiného druhu) - většiny pozorovatelů se domnívá, že zvířata velmi zřídka zabíjejí příslušníky jiných druhů, opět kromě případů své obranny
Agrese predátorů – chování predátorů při lovu je účelné a zaměřené k dosažení cíle – instinkt predátora je instinkt potravní

Stále znovu a znovu se v této knize objevuje věta(či její variace), že člověk je jediným biologickým druhem, který je schopen zabíjet bezdůvodně, týrat příslušníky stejného druhu a pociťovat při tom uspokojení.

Agrese z hlediska Antropologie
V této kapitole přesvědčuje čtenáře, že destruktivita není součástí lidské přirozenosti, a že se nevyskytuje u všech lidí. Zkoumá agresi v primitivních kulturách a poskytuje srovnání 30 primitivních kmenů. Zajímavý je také popis vedení válek u primitivních kmenů a všechny poznatky samozřejmě srovnává s dnešní společností. Destruktivita se zde povětšinou omezuje na rituální jevy (rituální kanibalismus). Autor nechává čtenářům prostor k zvážení teze, že člověk je tím agresivnější, čím je primitivnější.
V následujících kapitolách již autor přistupuje k samotné agresi z psychologického hlediska (podmínkám jejího vzniku, druhům a příkladům - jako příklad destruktivního charakteru uvádí analýzu osobnosti J.V.Stalina, příklad nekrofilního charakteru analýzu Adolfa Hitlera."

Páce do předmětu Psychologie - Vyšší odborná škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha.