1.	Vývojová psychologie

1.1.	Ontogenetická vývojová psychologie

2.	Prenatální období a 1. rok života

2.1.	Psychický vývoj

2.2.	Vývoj úchopu

2.3.	Význam rodinného prostředí

2.4.	Formy náhradní rodinné péče

2.4.1.

Pěstounské rodiny

2.4.2.

Adoptivní rodiny

2.4.3.

Dětské vesničky, dětské domovy, denní matka, jesle, mateřská škola

3.	Rané dětství

3.1.	Tělesný a psychický vývoj

3.2.

Hra

3.3.	Vývoj svědomí

3.4.	Vývoj dětské kresby

3.5.	Vývoj řeči

3.5.1.

Sociolingvistika

3.5.2.

Basil Bernstein

3.6.	Vývoj myšlení

3.7.

Rodina

4.	Školní věk

5.	Puberta a adolescence

5.1.	Sociální nezakotvenost

6.

Dospělost

7.

Stáří

8.

Umírání

"5) Dospělost
 přechod z adolescence do dospělosti je průběžný a souvisí se sociální pozicí (student, zaměstnanec, …)
 znaky: stabilizace osobnosti (citový život, zájmy, světový názor), definitivní převzetí pohlavní role, přijetí zodpovědnosti v zaměstnání

6) Stáří
 biologicky začíná stárnutí když proces odbourávání buněk převáží proces vzniku (výstavby) buněk
 psychologické stárnutí – déle, velké rozdíly
 stárnutí není pouze negativní, čl.se musí snažit žít perspektivně
 velké životní zkušenosti, suverenita v uvažování
 duševní nedostatky, snížení vitality, snížení pozornosti, fantazie, psychotické problémy, senilní demence
 dnes role společenského outsidera; nemá se o ně kdo starat, díky malým rodinám
 potřebují pocit, že jsou ještě potřební, že mohou pomoct

7) Umírání
 znak existence: vědomí smrtelnosti; dnes se o smrti nemluví, setkání se smrtí pouze v mezních situacích
 většina lidí dnes umírá v osamění v nemocnici nebo v DD
 v poslední době se rozmáhá domácí péče
 myšlenky na vlastní smrt – jak, kde, s kým
 pokud někdo umírá, měli bychom stát při něm, a poskytnout mu důstojný odchod ze světa

 reakce na smrtelnou nemoc: 1) šok, panika
2) emoční fáze – různorodé pocity, vztek, pesimismus, proč právě já?
3) fáze vyjednávání – se smrtí, boj, naděje
4) deprese – uvědomění si bezvýchodnosti
5) akceptování nevyhnutelné smrti – klid, smířenost
 přítomnost alespoň jednoho člověka při smrti – výraz solidarity, sounáležitosti
 smrt je podstatným znakem lidské existence"

Psáno heslovitě.