1.	Filozofický směr stoicismu

1.1.	Vývojové etapy stoicismu a jeho představitelé

1.2.	Myšlenková východiska stoicismu

2.	Lucius Annaeus Seneca

3.	L. A. Seneca – Výbor z listů Luciliovi

"2 LUCIUS ANNAEUS SENECA
Byl římský filosof, dramatický básník a politik.
Narodil se v hispánské Cordobě, vyrůstal v Římě, kde se také vzdělával. Byl velmi nadaným žákem, měl nadání na poezii a řečnictví, ale stejně ho přitahovala také filozofie. Jeho návštěva Egypta v něm také probudila zájem o cizí kultury, zajímal se též o fyziku.
Poměrně brzy začal vystupovat na veřejnosti a ve státních službách. Vystupoval jako řečník. Stal se kvestorem a jeho řeči, literární tvorba i filozofie (založená na stoicismu) mu získaly obdiv římské společnosti. Za vlády Caliguly se stal senátorem, ale za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, což se stalo pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Caligulovou sestrou. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech (roku 49) na žádost Claudiovy druhé manželky Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Tak byl Seneca povznesen z vyhnanství do nejvyšších vrstev společnosti.
Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem bez Neronova vlivu – je třeba podotknout, že velmi dobře. Roku 57 byl Seneca jmenován konsulem, ale v té době se také začal Nero vymaňovat z vlivu svých rádců. Později se Seneca stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus (náčelník pretoriánů) a jeho moc začala upadat.
Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům, odešel do soukromí, kde se věnoval jen studiu a literatuře. Přesto byl v roce 65 obviněn z účasti na Pisonově spiknutí a donucen k sebevraždě. Jeho smrt bývá někdy spojována s bojem za republiku atp., což je nepravdivé, protože Seneca byl zastáncem císařství.
Seneca patří mezi nejplodnější a nejzajímavější antické spisovatele, do značné míry ovlivnil další literární vývoj v Evropě. Stylisticky znamená Seneca nástup modernismu proti klasické próze latinské. Jeho sloh se vyznačoval krátkostí vět, vtěsnávajících do minima slov obsahové maximum, jejich kouskováním, ale také častým používáním rétorických obratů. Šlo tehdy o novotu, jíž vzbuzoval stejně nadšení u mládeže jako nechuť u staromilců.
Seneca pěstoval skoro všechny slovesné druhy: epigram, tragédii, satiru, řečnictví, dopis, prózu historickou a filosofickou."

Jedná se o seminární práci na Univerzitě J. A. Komenského.