1.	Zátěžové situace

1.1.	Dělení podle intenzity

1.2.	Definice pojmů frustrace, deprivace, stres a konflikt

2.

Stres

2.1.	Stresory (vnější, vnitřní)

2.2.	Stresové situace

2.2.1.

Podle způsobu vzniku

2.3.	Projevy stresu

2.4.	Stádia stresu

2.4.1.

Poplachová reakce

2.4.2.

Fáze adaptace, přizpůsobení

2.5.	Druhy stresu

2.6.	Prevence stresu

"Stadia stresu
Reakce probíhající uvnitř organismu při různých zátěžových situacích jsou
u všech lidí podobné. Již zmiňovaný H. Selye tuto skutečnost zaznamenal jako první
a pojmenoval probíhající reakce jako obecný adaptační syndrom, tzv. GAS (general adaptational syndrom). Podle tohoto syndromu přizpůsobení jsou obvykle rozeznávány následující tři fáze průběhu:
Poplachová reakce
Jejím cílem je co nejrychleji zmobilizovat síly organismu k obraně (útoku nebo úniku), tj. uvést organismus do stavu všeobecné pohotovosti tak, že se během několika sekund začnou uplatňovat vývojově staré mechanismy, umožňující přežití při hrozícím nebezpečí, při nichž dochází ke změně životních funkcí jedince. Konkrétně se jedná
o aktivaci sympatické části autonomního nervového systému, zvýšenou koncentraci adrenalinu, noradrenalinu, kortikosteroidů (tzv. stresové hormony) a dalších látek souvisejících s obrannou reakcí organizmu. V důsledku toho se v této fázi zrychluje dech, zvyšuje se tep, svalové napětí a síla. Zároveň stoupá frekvence mozkových vln, zužují se cévy, rozšiřují zornice, zvyšuje se krevní srážlivost a dochází k tlumení bolesti. Z energetického hlediska je tato reakce pro lidské tělo velmi nehospodárná.
Fáze adaptace, přizpůsobení
M. NAKONEČNÝ nazývá tuto 2. fázi fází odporu. Příznaky z předchozího stádia poplach mizí, organismus je schopen lépe využívat uvolňovanou energii (zvýšená výměna cukru a další aktivující procesy). Jedinec se postupně dokázal stresovým podmínkám přizpůsobit, vybudovat si nejrůznější obrannémechanismy.
Jde o nejtěžší stádium, ke kterému dochází není-li stresová situace úspěšně vyřešena v předchozích fázích. Adaptační schopnost organismu je vyčerpána, to vede
ke zhroucení obranných schopností organismu, jehož důsledkem jsou psychosomatická onemocnění, tedy onemocnění afektogenní (nejčastěji žaludeční vředy a hypertenze), psychické poruchy nebo dokonce syndromu vyhoření (burning syndrom), deprese, která může končit až smrtí."

Práce obsahuje tabulku. Čistý text tvoří cca 3,5 strany.