Úvod

1

Pohádky

1.1	Význam archetypu

1.1.1

Příběhy o zvířatech

1.2	Interpretace pohádky

1.2.1

Pravidla

a) Místo a čas
b) Zúčastněné osoby
c) Počátek problému
d) Peripetie
e) Lysis
f) Výstupní rituál

1.2.2

Struktura pohádky

1.3	Strukturální analýza Vladimira Proppa

1.3.1

Struktura pohádky

2

Mýtus

Závěr
Seznam literatury

"1.1.1 Příběhy o zvířatech

Studujeme-li světové pohádky, zjistíme, že některé etnické skupiny nazývají pohádkou výhradně příběhy o zvířatech. Takové pohádkové příběhy se objevují i ve sbírce bratří Grimmů. Údajně tvoří zvířecí příběhy 80% vyprávění křováků ( dle L. van der Posta – Srdce malého lovce). Jedná se antropomorfní bytosti. Nejsou tím, co označujeme běžně jako zvířata. Objevují se zvířata v lidské nebo lidé ve zvířecí podobě. Jsou to vlastně jakési symboly, či nositelé lidských psychických vlastností. Zvířata vystupující v příbězích nemají vlastní zvířecí instinkty, ale jsou projekcí našich zvířecích instinktů. Např. Znázorňuje-li tygr chamtivost, není to chamtivost tygra, ale naše vlastní tygří chamtivost. Pokud je tedy někdo chamtivý jako tygr, zdá se mu o tygrovi. Je tedy řeč o antropomorfním tygrovi. Tyto příběhy jsou velice časté. Nemalý počet vědců tvrdí, že jsou nejstaršími typy mytologických příběhů. Můžeme si také povšimnout, že malé děti dávají přednost pohádkám o zvířatech. Pokud začneme se složitějšími příběhy např. o čertech, čarodějnicích, bludičkách apod. vždy vyvstanou v dětské mysli jisté otázky jako: „A co je to ten čert?“ atd. Je třeba vše vysvětlit a tím se samozřejmě vyprávění značně zdrží. Pokud však začneme vyprávění: „Kočka řekla psovi,“ děti okamžitě porozumí. Z toho můžeme vyvozovat, že se tedy jedná o základní formu vyprávění. (Von Franz, 1998)

1.2 Interpretace pohádky

Přistupme nyní k samotné interpretaci pohádky, můžeme využít kteroukoliv ze čtyř funkcí vědomí (psychologických funkcí). Myslivý typ bude poukazovat na strukturu příběhů a motivů, na způsob spojené těchto motivů do celků a bude se pokoušet formulovat jisté obecné zákonitosti a zásady, které se na tyto struktury vztahují. Zatímco citový typ se bude zaměřovat na hodnotovou hierarchii dané pohádky. Vnímavý nebo-li percepční typ se zaměří na určitý obraz a bude se pokoušet o amplifikaci symbolů. Intuitivní typ zase uvidí soubor obrazů v jeho jednotě, bude příběh pojímat jako smysluplný celek a bude k němu přistupovat jako k jedinému poselství rozštěpenému do mnoha fazet. Čím jsou tyto naše funkce diferenciovanější, tím lepší může být interpretace, protože příběh bychom měli pojmout pokud možno ze všech úhlů, tedy s využitím všech těchto čtyř funkcí. Musíme se je ovšem snažit pokud možno rozvíjet a obohacovat, aby naše interpretace byly lepší a barvitější. Tomuto umění se nelze naučit, můžeme sice vstřebat některé obecné pokyny, ale nejdůležitější je umění interpretace cvičit v praxi. Ve způsobu nahlížení na pohádku se mohou promítat také teoretické premisy, osobní zkušenosti a projekce a v neposlední řadě i motivace. (Von Franz, 1998. Stein, Corbett, 2006) "

Obsahuje schéma.